Zita Kabátová, filmová hvězda 30. a 40. let minulého století, má nejednoho fanouška. Jejím obdivovatelem je i prezident Fotbalového klubu Mladá Boleslav Josef Dufek.

Jeho sen o setkání se Zitou Kabátovou se splnil. Osobně ji navštívil v motolské nemocnici, kde herečka leží od roku 2005.

Prezident Dufek k setkání řekl: „Jsem velice rád, že jsem takovou možnost dostal. Zity Kabátové si vážím nejen jako herečky, ale i jako ženy, která i ve svém věku neztratila šarm, krásu a humor.“ Zita Kabátová letos oslaví devadesáté sedmé narozeniny.

Cestou do motolské nemocnice se bavíme nejen o Zitě, ale i o jejích filmech a ostatních herečkách této doby. Dufek vyjmenovává hned několik jeho oblíbených filmů se slavnou herečkou. Muži nestárnou či Ženy v ofsajdu, což je samozřejmě Dufkovo blízké téma. Vyjmenovává i filmy, které vznikly po roce 1989 – Zapomenuté světlo, Babí léto a Želary. „Mám rád filmy ze třicátých let. Byla to krásná doba, ženy byly elegantní, upravené, muži gentlemani. S oblibou se podívám i na filmy s Vlastou Burianem, jehož nenahraditelný humor mám rád.“

A jak vlastně setkání se Zitou vzniklo? „Na letošním kalendáři fotbalového klubu jsme spolupracovali s uznávaným fotografem Jakubem Ludvíkem. Spolupráce s ním byla skvělá nejen po profesionální stránce, ale i po té lidské. S Jakubem jsme si padli do oka. Proto mě napadlo jej pozvat na oslavu čtyřicátých pátých narozenin Josefa Dufka. Od Jakuba dostal diář s jeho fotografiemi a na jedné z nich byla i Zita…,“ řekl Jan Holický, marketingový manager FK Mladá Boleslav.

Je téměř jasné, že Dufek projevil přání se právě se Zitou setkat, protože je jejím velkým obdivovatelem. Pro Jakuba Ludvíka, jako známého herečky, nebyl problém takové setkání zařídit.

Už jsme na místě. Jsme v Léčebně dlouhodobě nemocných v motolské nemocnici. Po domluvě se sestrami nás k paní Zitě, která nás již očekává, na deset minut pustí. I když mimo návštěvní hodiny.

Na posteli leží drobounká žena s hubenýma rukama a s vráskami pokrývajícími jí celý obličej. To je ONA, Zita Kabátová. Její oči září
a jejich krása se od té doby, co na diváky hleděly ze stříbrného plátna, nikterak nevytratila. Jsou krásné a plné života. Stejně tak úsměv.

Po celou dobu naší krátké návštěvy povídá, poslouchá a směje se. Je to žena, která se narodila s obří grácií. A ta jí také zůstala! Gesta Zity Kabátové jsou úžasná. To, jak elegantně podává ruku, jak drží květinu, lehce položenou přes pravici, přidržujíc si jí palcem a prostředníkem stejné ruky. Jak po našem příchodu bere do ruky hřeben a upravuje si své stříbrné polodlouhé vlasy, jak se dokáže podívat do fotoaparátu…

Když jsem jí podala ruku, první, co mě zaujalo, byla hebkost. Její ruce jsou jako samet. Stejné zjištění měli i ostatní návštěvníci – Josef Dufek, Jan Holický a Jakub Ludvík. Josef Dufek ji ruku dokonce políbil.

Většina jejího vyprávění se točí okolo skladatele Petra Hapky. Má ho totiž ráda a velmi se jí líbí nejen on, ale i jeho hudba. Když jí Jakub Ludvík řekne, že u Hapky byl na návštěvě a že má třicet koček, odpoví mu s humorem sobě vlastním: „Patří mu to!“

Josef Dufek Zitě ještě předá pár dárků a náš čas vypršel. Musíme odejít. Loučení je dlouhé. Chce po mně fotografie, abych jí je dopravila osobně. Vysvětluji, že jsem z Mladé Boleslavi, ale že se úkolu dobrovolně ujme Jakub Ludvík, který za Zitou občas zajde.

Jedeme domů. Shodneme se na jediném: Zita je neuvěřitelně krásná a charismatická žena. Být v takovém věku a v takové kondici, jako je ona, pro nás zůstává snem…