Minulý víkend bylo v kurovodickém Domově nezvyklo veselo a živo, konal se tu totiž festival Bez plotů.

Jak to tady ale vypadá v běžný všední den, kolik lidí tady žije a s čím vším jim tu dokáží pomoci? Nejen o tom jsme hovořili s ředitelem zařízení Josefem Mlčochem, který vysvětlil i to, že by zdejší klienti mohli být snadnou obětí manipulátorů.

Kolik lidí u vás v současné době žije?

Domov se skládá z osmi domácností zhruba po deseti lidech, to znamená, že máme osmdesát uživatelů. V každé domácnosti jsou zaměstnáni tři až čtyři zaměstnanci, kteří se pravidelně točí na směny.

Podle čeho jsou domácnosti tvořeny, je na to nějaký klíč?

Rozhodující je výše zdravotního postižení. Spektrum je opravdu široké, někde jsou lidé, o něž je třeba se starat po stránce fyzické, tam je nutné mít i zázemí třeba na manipulaci s vozíčkem a samozřejmě je tomu přizpůsobeno i vybavení té domácnosti.

Zmínil jste i přípravnou domácnost, o co se jedná?

Je to v uvozovkách přípravná domácnost na chráněné bydlení. Jde o další z pobytových sociálních služeb, které poskytujeme a naši uživatelé se tam mají možnost připravit na odchod do chráněného bydlení a život v běžné společnosti, což je pro ně takový další krok. Připravujeme je na samostatnost.

Zastřešujete ale i chráněné bydlení, že?

Ano, to máme v současné době na čtyřech stanovištích v Mnichově Hradišti, Bakově nad Jizerou, Dolním Bousově a v Příšovicích. Dostávají se tam uživatelé, kteří potřebují relativně nižší míru podpory, v tuhle chvíli jich tam žije 17. I když ono je to s mírou podpory hodně diskutabilní, pokud to budeme brát po fyzické stránce, tak tam samozřejmě potřebují nejvíc péče vozíčkáři nebo ležící lidé. Ovšem na druhou stranu řada uživatelů, která je po fyzické stránce samostatná, potřebuje o to víc podporu psychickou. Je nutné s nimi hodně hovořit, probírat jejich starosti a problémy… A to současná legislativa vůbec nezohledňuje.

To musí být náročně i pro zaměstnance?

Je pravda, že máme i domácnost, kde sice není nezbytná téměř žádná fyzická podpora, ale zaměstnanci jsou upovídaní, utahaní a musíme dávat pozor, aby nevyhořeli. Ten tlak na psychiku je tam skutečně obrovský a je to těžko definovatelné na to, abychom zaplatili další zaměstnance, což by bylo opravdu potřeba.

Naznačil jste, že se vám povedlo zaregistrovat další službu, prozradíte o tom více?

Jde o službu, která není pobytová, ale takzvaně terénní. Je to podpora samostatného bydlení, a mohlo by se zdát, že je to hodně podobné jako chráněné bydlení. Rozdíl mezi nimi není nijak zásadní, ale podstatné je, že tito naši klienti žijí ve vlastním bytě. Znamená to, že si pronajmou byt, a pokud mají mentální hendikep, tedy spadají do naší cílové skupiny, pomáháme jim. Dochází za nimi někdo z našich zaměstnanců a povídáme si o tom, co je potřeba zařídit, jestli nepotřebují k doktorovi, o tom, co musí zařídit na úřadech, ale mluvíme i o běžných starostech s příbuznými nebo v práci, prostě o všem, co je trápí.