Píše se rok 1876. Thomas Alva Edison vynalézá uhlíkový reostat, v Londýně je postavené první umělé kluziště, Hubička, Smetanova opera, má premiéru v Prozatímním divadle a německý chemik Karl von Linde vynalezl čpavkovou ledničku. Ve vědeckých patách mu jde Alexander Graham Bell, který si ve stejném roce nechává patentovat svůj vynález telefonu.

Pozadu však nezůstává ani Mnichovo Hradiště. Ve městě vznikají dobrovolní hasiči, které tehdy neoslovil nikdo jinak než požárníci. A že výročí 140 let od založení neupadlo v zapomnění, dokládá sobotní celodenní program na Masarykově náměstí. Ten do jeho útrob přilákal stovky návštěvníků. Možná i proto, že moderátor Pavlín Jirků, zvaný Paša, byl opravdu hodně slyšet.

„Největší historický skvost uvidíte na Palackého ulici. Jde o koňskou stříkačku z roku 1883. Tehdejší hasiči měli i svou fanfáru," lákal Pavlín Jirků příchozí k prohlídce.

Přijeli i hasiči z okolí

Svá hasičská vozidla na Masarykově náměstí ale vystavily i další sbory dobrovolných hasičů, například z Podlázek, Příšovic, Kolomut, Kněžmosta, Loukovce, ale také z Březiny, Horního Bousova či z Mladé Boleslavi.

O tom, že malé děti vozidla hasičů skutečně zajímala, svědčily jejich zvídavé otázky, kterými častovaly své rodiče. „Tatínku, proč má ten červený tank vpředu trysky?," ptal se zhruba šestiletý hošík. Tatínek chvilku přemýšlel, a pak mu podal věrohodnou odpověď: „Když hodně hoří, tank si před sebou může kropit cestu, aby mu neshořely gumy," vysvětlil synkovi. Ten se se zodpovězením dotazu spokojil a na další technice mohl oči jen nechat.

„Proč máte na kapotě název hasiči opačně?," zajímalo zase desetiletého možná budoucího hasiče. Nápis uviděl na haupně bělských hasičů. Jeden z nich mu vysvětlil, že je to proto, aby nápis viděli třeba řidiči v zrcátkách.

Ovšem, program připravil nadneseně řečeno i krušné chvíle jedlíkům. To když Pavlín Jirků do mikrofonu zahalekal: „Poslední výzva pro ty, kteří jedí klobásu. Radím vám, rychle dojezte, právě se připravuje kynologický pes a mohlo by být zle," vtipně návštěvníkům oznámil další číslo programu. Kromě toho vystoupily také mažoretky a celým náměstím se až do večera nesly tóny různých hudebních žánrů. Začalo se dechovkou, končilo rockem.

Mercedes jsme postavili na nohy, teď se s ním chlubíme

Dobrovolní hasiči v Mnichově Hradišti oslavili 140 let od založení. Program byl bohatý. Kromě ukázky techniky nechyběl ani kynologický pes

Mnichovo Hradiště – Mercedes Benz začal v Mnichově Hradišti sloužit krátce po druhé světové válce. S kolegy se o něj staral František Špička a František Rožďalovský. Nepřestali dodnes.

Slyšeli jsme, že jste takovými nevlastními otci Mercedesu Benz z roku 1942. Jak jste se k němu vlastně dostali?
F. R. – V podstatě jsme ho dostali přidělený.Tento vůz za války sloužil snad někde v Drážďanech, pak se přesunul zřejmě do Hrádku nad Nisou a po válce, kolem roku 1945, byla tato technika soustředěná na letiště Hradčany u Mimoně. A právě tam si jezdili dobrovolní hasiči pro techniku. Je to ale majetek města.

Vy dva jste se o tento historický svůj starali nejvíc, že?
F. R. – No to není tak úplně pravda. Oba jsme na jeho zprovoznění a fungování strávili hodně času, ale pravdou je, že bychom to nezvládli, kdyby neměli šikovné ruce také další členové sboru.
Vzpomněli byste si, v jakém stavu jste auto přebírali? Bylo provozuschopné, nebo potřebovalo opravu?
F. Š. – Když jsme ho převzali, tak bylo nepojízdné. Zaparkovali jsme ho pod střechu a stali se automechaniky. Potřebovali jsme, aby sloužilo.

A co jste na něm tedy všechno museli udělat?
F. Š. – Téměř všechno. Utrhly se předkomůrky v motoru a píst se zasekl na horní úvrati a nešlo nastartovat. Museli jsme sundat hlavy motoru, nechat udělat nové předkomůrky, narovnat ventily, přetěsnit, opravu potřebovalo také čerpadlo, hřídel a podobně.
F. R. – To je pravda. Auto jsme ale dali, jak se říká, do pucu. V současné době má najeto 21 500 kilometrů a už se s ním jen chlubíme.

Jak dlouho jste strávili na opravách auta, než bylo podle vašich představ?
F. Š. – Ani přesně nevím. U hasičů jsem čtyřicet let a pracovali jsme na tom každou volnou chvilku.
F. R. – Hodiny se nedají počítat. Byli jsme rádi, že nám jde práce od ruky a hlavně, že auto bude pomáhat při požárech.

Takže teď už se s ním jen chlubíte, že?
F. Š. – Přesně tak. Pokud jsou nějaké hasičské srazy, tak s ním vyjedeme, ukazujeme ho na dětských dnech a podobných akcích. Lidé to mají rádi. Pro některé je to přece jen kus života, kus historie.
F. R. - Když nás někdo pozve, většinou účast neodmítáme. Jsme důchodci, času máme dost a rádi děláme radost i ostatním. Naposledy jsme byli v Kněžmostě na dětském dnu. Nezdá se to, ale auto pořád dojede dost daleko. Dovezlo nás například do Přibyslavi i do Litoměřic …

To musí být velký zážitek řídit tohle auto. Přece jen je mu přes sedmdesát let …
F. R. – To máte pravdu. Pro nás to zážitek je a myslím, že i pro řidiče, kteří nás potkají. Pokud nemají pochopení, musí to být pro ně katastrofa, protože za námi je hned minimálně tři kilometry fronta a víc než padesát kilometrů za hodinu v podstatě nejedeme.

A to stále ještě řídíte vy, nebo už jste žezlo předali nějakému důvěryhodnému následníkovi?
F. R. – Ne ne, zatím se volantu držím já. Řídit tenhle stroj není nic jednoduchého. Nemá to posilovač, tak si aspoň ve zdatné kondici udržuji bicepsy. Zapomenout se dá i na synchronizovanou převodovku. Dvakrát musíme šlapat spojku, když se řadí dolů, musí se s meziplynem a podobně.

Mercedes parkujete u dalších hasičských vozů?
F. Š. – Po letech stěhování máme konečně vlastní prostor pro Mercedes Benz. Parkujeme ho v bývalém Saturnu. Dostal tak trvalé bydliště. Zpočátku bydlel v Hoškovicích, takže když jsme ho jezdili opravovat, museli jsme sednout na kolo. Teď ho máme blízko.

A k čemu mercedes sloužil? Myslím, ve vaší režii?
F. Š. – Jezdili jsme s ním k požárům. Nic rychlejšího v té době nebylo. S dnešní technikou se to nedá vůbec srovnat. Když „méďa" dosloužil, respektive, přestal stačit, dostali jsme trambus.

Takže mercedes šel pak na vedlejší kolej.
F. R. – A víte, že ani ne? Jezdili jsme s ním na soutěže a pomáhal čistit náhon elektrárny v Malé Bělé. Trambus neměl dostatečný výtlak. S mercedesem jsme dokonce čistili i koupaliště v Příhrazech.