Důkazem toho, že genealogie má svůj význam i v praxi, je setkání potomků rodu Vlkových z Mukařova, které organizuje senátor Jaromír Jermář a o jehož přípravě nám vyprávěl. Pokud je vaše příjmení Vlk nebo Sameš, možná byste měli zpozornět. V Nové Vsi totiž 14. září proběhne od 14 hodin setkání rodu Vlkových z Mukařova.
 

Jak jste na myšlenku uspořádat setkání přišel?
Často se stává, že se příbuzní scházejí jen na pohřbech. Při jedné takové příležitosti mě starší příbuzní přivedli na myšlenku uspořádat setkání rodu. A tak se v roce 1985 uskutečnilo první setkání Samešových. Vloni bylo při oslavách 300 let obce v Bílé Hlíně uspořádáno již po deváté. Asi před 15 lety se uskutečnilo obdobné setkání rodu Gregorových z Doubravičky a rodu Žitných z okolí Katusic. To byli předkové ze strany mé druhé babičky. A protože z rodu Vlkových dnes žije ještě několik lidí, kterým je okolo devadesáti, chci při setkání zaznamenat ještě jejich vzpomínky. Ty mladší, kteří o sobě navzájem nevědí, chci seznámit. Doufám, že někdo z nich se v budoucnu ujme organizace dalších setkávání, aby se co nejdéle udržel pocit příbuznosti. Podobně bych v nejbližších letech chtěl uskutečnit i setkání potomků rodu Zemanových z Bítouchova, Fidlerových z Vinařic a Píčových z Malé Bělé, což byli další předkové mých prarodičů. Setkání Jermářových – Jirmářových jsme uskutečnili již dvakrát na Plzeňsku, odkud pocházel můj praděda.

Jak dlouho jste rodokmen vytvářel a jak jste postupoval při hledání současníků?
Data jsem začal shromažďovat už na vysoké škole. Informace jsem získával zejména z matrik a gruntovních knih. Zaměřoval jsem se na předky i příbuzné nejdříve mých babiček a dědů, pak i jejich rodičů. Moje babička z otcovy strany pocházela z rodu Samešových. Její matka byla rozená Vlková z Mukařova. Provdala se za vdovce Josefa Sameše do Bílé Hlíny, který měl z prvního manželství 4 děti. Spolu pak měli ještě dalších sedm. A právě od mojí babičky jsem zaznamenal různé informace nejen o předcích, ale i o příbuzných. I dnes jsou pro mě cenným zdrojem informací. Další data jsem získal z různých matrik, gruntovních knih, soupisů poddaných nebo pozůstalostí.

Procházením dokumentů člověk musí trávit dlouhé hodiny…
Často je to jako detektivka. Od známých příbuzných se mohou zjistit postupně další. Ne vždy se podaří každého najít, těžší je to u těch, kteří se odstěhovali ze zdejšího regionu. No a nejtěžší je to u těch, kteří odešli do ciziny. Ale i to se při troše štěstí podaří.

Jaká příjmení se ve vašem rodu vyskytují nejčastěji?
Pokud se jedná o potomky z rodu Vlkových s jiným příjmením, nejvíce je tam Samešových. Bylo to dáno větším počtem dětí v těchto rodinách a také poměrně nízkou úmrtností dětí.

Je váš rod zakořeněný v regionu nebo se jeho členové rozešli do světa?
Mám štěstí, že všichni moji předkové mimo pradědy Josefa Jirmáře pocházeli z Pojizeří. To usnadňuje i hledání v archivech. Velkou pomocí je dnes množství digitalizovaných matrik přístupných z internetu. Pokud se týká Vlkových, pocházeli z Jirska, což je dnes součást Sezemic na samém severu Mladoboleslavska. Pohybovali se v okolí Mnichova Hradiště a Turnova. Ještě v první polovině 19. století se Josef Vlk (1807 – 1871), děda mé prababičky, usadil v Mukařově. A zejména jeho potomky zatím sepsaná Historie rodu Vlkových obsahuje. Ještě v závěru 19. století se dvě sestry mojí prababičky provdaly do Hvězdova a Jetřichovic, tehdy převážně německých vesnic v pohraničí. A tak jejich potomci dnes žijí v Německu. S mnohými jsem v kontaktu již třicet let. A většina z nich zdůrazňuje, že je hrdá na to, že měly babičku či prababičku Češku. Díky emigraci po roce 1968 žijí potomci Vlkových i v dalších zemích, například v Anglii, ve Skotsku, v Itálii i Řecku. A díky otevřenosti hranic po roce 1989 i v dalších zemích, například ve Spojených státech.

Stále se hlásí noví příbuzní, kteří by měli o setkání zájem? Kolik se vás asi sejde?
Ano, protože i na poslední chvíli jsem zjistil nové kontakty, některé pozvánky odcházely pozdě. Mám ale zkušenost, že větší účast je až na dalších setkáních. Odhaduji, že nás bude okolo padesáti. Z ciziny mám potvrzenou účast šestaosmdesátiletého Franze Hiekeho s rodinou. Žijí v německém Monschau, což je u belgických hranic. Přiletí letadlem do Drážďan a odtamtud pojedou do Nové Vsi u Bakova autem. Na setkání budou samozřejmě přivítáni i ostatní nositelé příjmení Vlk či jejich potomci. Je možné, že se do budoucna potvrdí i jejich příbuzenský vztah k Vlkovým z oblasti mezi Mnichovým Hradištěm a Turnovem. Rád bych tedy pozval všechny Vlkovi, kteří se o setkání dozvědí, do restaurace Jizera v Nové Vsi u Bakova.