Bavili se jak dospělí, tak i děti. Přestože hned u hlavního vstupu rozbalili své „ležení" vojáci, stan byl v obležení kluků i holek. Armáda malým návštěvníkům představila laserovou střelnici i se zbraněmi. Někteří malí střelci z počátku bádali, jak zbraň uchopit a vystřelit z ní na terč, ale v závěru si nechali poradit od zkušených vojáků.

Nechybělo ani malování na obličej či skákací hrad. V jednu chvíli bylo v jeho útrobách tolik dětí, že se zevnitř ozýval i lehký pláč. Avšak brzy na něj bylo zapomenuto a pokračovalo se v zábavě.

Aby však dospělí neseděli jen pod střechou a neládovali se posvícenskými dobrotami, i pro ně organizátoři připravili aktivní pohyb a to turnaj v malé kopané o Káčovský pohár. A protože hasičské hřiště je známé malým prostorem, fotbal musel uzpůsobit pravidla, tedy zmenšit počet hráčů. Proti sobě vždy nastoupily dva týmy se čtyřmi fotbalisty a jedním na střídání.

Je potřeba říct, že šlo hlavně o zábavu. O tom, že každý bral fotbal s nadsázkou, svědčilo, že rozhodčí nemusel pískat téměř žádný faul a nemusel ani v kapse nosit žlutou, případně červenou kartu. Přesto do brány padalo jednu chvíli dost gólů. Záleželo ovšem na tom, jak silné fanoušky konkrétní tým měl.

Posvícení zakončil recesistický závod Kácovská lyže, který startoval u rybníka, a venkovní rockotéka.