Na detoxu se buduje i novinka, jež je zajímavá nejen ze stavebního hlediska, ale i z pohledu léčebných metod: intimní místnost. Prostor pro sexuální kontakt pacientů s blízkými, když přijedou na návštěvu. Záměr jejího zprovoznění (a možná rozšíření také na další oddělení) Deníku potvrdili ředitel psychiatrické nemocnice Jan Křen a jeho náměstkyně Veronika Kotková, kteří jsou oba také lékaři s funkcí primáře. Už je to skoro hotová věc: je objednaný nábytek a výroba okna podle požadavků památkářů; záleží jen na jejich dodání.

„Vnímáme to jako přirozenou potřebu pacientů,“ vysvětlil ředitel s tím, že jde o součást léčby, pomáhající odventilovat napětí. Součást léčby rovná se: využití bude bez poplatku.

Řada novinek se už uplatňuje. Na jednom z oddělení nyní příchody a odchody nehlídá jako dříve personál, ale důvěru i odpovědnost dostává služba klíčníka z řad pacientů. Vybudována byla zatím první, ale nikoli poslední snoezelen místnost nabízející různé smyslové podněty: světelné, hudební, zvukové – či třeba aromaterapii; vše příjemné. Vůně růží třeba dokázala pomoci depresivní pacientce, jež se těžce vyrovnávala s pohřbem syna. Je zde i bublinkový válec, což dokáže báječně uklidňovat, ale nabízí se také možnost třeba si pohrát s pískem, bahnem, listím. To všechno umí uvolnit. Stejně jako třeba projekce noční oblohy. A mění se i tradiční činnost. Terapeutické vaření se chystá i venku, kontakt se zvířaty je zase možný také uvnitř. Dokonce i poník se dostane až k lůžku; klidně ve vyšších patrech: vejde se do výtahu.

Velmi populární je floramobil, využívaný na různých odděleních: vozík s malou zahrádkou, s nímž lze přijet až k posteli, aby si i ležící pacient mohl „pohrát“ s hlínou a rostlinami a často i zavzpomínat, jak v mladším věku skutečně pečoval o záhonky i květiny. Koneckonců – v hospodářské části se budou rekonstruovat dva skleníky, z nichž jeden bude připravený také pro náročnější květenu: s částí subtropickou i tropickou. Velkým lákadlem je rovněž chodníček nabízející vjemy pro bosé nohy.

Bez poutání to někdy nejde

I přes zavádění novinek, které zlepšují prostředí a pobyt mohou i zpříjemnit, stále platí, že jde o psychiatrickou nemocnici, která se neobejde bez uplatnění některých omezení. Existují uzavřená oddělení, ale i prostředky k omezení aktivit jednotlivce, pokud má tendenci ubližovat okolí nebo sám sobě. Ke zklidnění pomáhají farmaka, ale i další prostředky. Poté, co byla v roce 2018 vyřazena z používání síťová lůžka, sem patří zejména izolační místnost a ochranné pásy neboli kurty.

Zvláště toto poutání k posteli se setkává s velkým zájmem i laické veřejnosti. Ředitel Křen ujišťuje, že se tak děje jen v nutných případech, na nezbytnou dobu a s přerušeními. Nicméně ochranný pás se uplatní v širokém spektru diagnóz. Protože se o každém případu vedou záznamy, lze nabídnout čísla: za rok zde kurty použili pětsetkrát, a to u 350 pacientů. Zhruba ve třetině případů se jednalo o starší lidi s demencí, kteří byli neklidní, hrozilo, že překročí hranu lůžka a při pádu se zraní.

Třetina připadla na lidi čerstvě přivezené a agresivní ve stavu intoxikace (typicky pod vlivem alkoholu, pervitinu či obojího); případně v kombinaci s psychózou. Zde ochranné pásy nejen pomohou řešit ohrožující neklid, ale usnadní i medicínskou intervenci: jsou potřebné odběry krve, infuze… Až „nejmenší“ třetina, tedy necelá, připadla na pacienty se závažným duševním onemocněním. Vždy pak po ukončení omezení následuje „debrífink“: vysvětlování, co se odehrálo, proč k omezení muselo dojít. Ale i pacient, pokud je toho schopen, řekne, co se mu nelíbilo a co by potřeboval jinak.

Platí nicméně, že použití těchto prostředků není typické, ale spíš mimořádné. Za situace, kdy je zřejmé, že dochází ke zhoršení a hrozilo by třeba sebepoškozování, se tým nemocnice snaží uplatnit deeskalační techniky vedoucí ke zklidnění. Někomu pomůže, že se uchýlí do bezpečného a klidného koutu, jiný si „praská“ bublinkovou fólii, trhá papír, tiskne v dlaních kostky ledu… Nebo třeba využije pranamatku – akupresurní podložku. A divy zmůže i změna osvětlení.

Mimořádnost prostředí ostatně často prozrazují jen mříže na některých oknech. Běžná oddělení, kam měl Deník možnost nahlédnout, se vcelku podobala domovu seniorů (či přesněji: jeho oddělení se zvláštním režimem) nebo třeba internátu (opět se zpřesněním: vzhledem k věku osazenstva spíš vysokoškolské koleji). Někde je vidět až pětilůžkové pokoje podle dřívějších standardů, jinde, když to dispozice pavilonu umožnila, prostor zmodernizovaný na dvoulůžkové, doplněné vlastním sociálním zařízením.

Psychiatrická nemocnice Kosmonosy má kapacitu 530 lidí – i s detašovaným pracovištěm v Sadské pro 90 osob; přímo v sídle jich může pobývat 440. Přičemž ředitel Křen zdůrazňuje, že každý z nich má určený plán, kam bude jednou odcházet: ať už zpět k rodině, nebo do zařízení sociálních služeb. Doba pobytu je velmi proměnlivá, nicméně průměr dosahuje 80 dnů.