Mladoboleslavsko reprezentovala značně, hlasující jí poslali tolik hlasů, díky nimž získala páté místo. Soutěž je určena všem ženám, které dosahují jedinečných výsledků nejen ve své profesi, ale aktivně se podílejí i na veřejném životě.

Do soutěže Žena regionu jste nominovaná již podruhé. Čím jste si to zasloužila?

Tak to opravdu nevím, ale člověka to potěší. Autora první nominace jsem vypátrala. Troufám si říct, že dotyčný vnímal mé poslání pomáhat seniorům či lidem se zdravotním postižením jako přínosnou činnost. Vnímal i to, kolik té práci věnuji času a energie. Kdo mě do soutěže navrhl letos, to jsem ještě nezjistila. Každopádně mu ale děkuji.

Z medailonku, který si mohli přečíst všichni hlasující, vyplynulo, že jste Agenturu Jistoty domova založila na své náklady a jen za podpory sponzorů. Co vás k tomuto kroku vedlo?

Jedenáct let jsem byla pracovnicí přímé péče, ale chtěla jsem tuto službu dělat po svém a chtěla jsem zřídit organizaci, která bude za určitých podmínek fungovat dle mých představ. Přála jsem si, aby se lidem dostávala pomoc ve vysoké kvalitě a vysoké individualitě k jejich nárokům a potřebám. Myslím si, že se nám to podařilo.

To znamená, že jste se do toho vrhla doslova po hlavě a v podstatě bez prostředků?

Je pravda, že prvního půl roku jsme byli odkázáni jen na finanční zdroje, které jsme vydělali poskytováním sociálních služeb. Zákonem je zde daná hranice, před čtyřmi lety, když jsme začínaly, byla 120 korun za hodinu. Další peníze jsme získávali formou sponzorství a dárcovství. Nebyly to velké částky, ale určitě pomohly udržení chodu. Poděkování si zaslouží i kolegyně, které společně se mnou pracovaly za minimální mzdu a byly schopné složitý start ustát.

Nebylo asi jednoduché najít zaměstnance, kteří do své práce dávají srdce a peníze mají až na druhém místě.

To ano, mám radost, že se nám podařilo služby úspěšně rozjet a že mám pracovnice, které na podmínky přistoupily. Dělají velmi těžkou práci, nejen po fyzické, ale především po psychické stránce. Mnohdy není jednoduché obětovat svůj volný čas a chtě nechtě si nosit práci byť v myšlenkách domů za malý peníz a vědět, že větší ohodnocení zřejmě mít nebudu.

V současnosti fungujete už čtyři roky, jak se situace změnila?

Dá se říct, že o mnoho. Začínala jsem vlastně se dvěma zaměstnankyněmi na hlavní pracovní poměr a dvěma na vedlejší. Přibližně v listopadu už jsem měla najednou šest zaměstnanců na hlavní pracovní poměr a to jen díky tomu, že se nám přihlásili noví klienti a o služby byl velký zájem. To se v podstatě drží dodnes s tím, že už jsme tři na vedoucích pozicích.

Takže jste se rozrostli…

Významně. Nicméně, pokud nám vypadne nějaký zaměstnanec, tak abychom nemuseli omezovat služby nebo přetěžovat ostatní pracovníky, kteří poskytují služby v terénu, jdu klidně pečovat i já či kolegyně. Pro mě osobně je to určité odreagování a příjemná změna od administrativy a řízení.

Myslíte si, že vám nominace a účast v soutěži pomůže, co se týče poskytování služeb?

Určitě mi už pomohla samotná nominace, protože moje přesvědčení, že dělám dobrou věc, že organizace funguje správně a že je přínosem pro společnost, je pro mě velkým ohodnocením. A v podstatě i oceněním předešlé práce, úsilí a vytíženosti. Aby se člověk ale někam dál posouval, potřebuje nějaký impulz, který ho trošku nakopne a dodá potřebnou sílu pokračovat a prát se s problémy, které denně přichází. Díky nominaci můžeme i popřemýšlet na otázkami jako udělali jsme, co jsme mohli? Mohli jsme to udělat lépe? Zkrátka zamýšlet se nad tím, co lze změnit.