Cílem spolku je připomenout důležité osobnosti historie města, zejména Černíny z Chudenic, dřívější majitele panství, sochařskou rodinu Jelínků či profesory věhlasného piaristického gymnázia. Těmto postavám se sdružení snaží vystavět důstojný pomník. Ústřední postavou by měl být Humprecht Jan Černín z Chudenic.
Více nám prozradil člen sdružení Jiří Bartoš – Šturc.

Kdo vlastně stojí za Památníkem barokních Kosmonos?
Samotná iniciativa není tak úplně novou myšlenkou. V roce 2011 ji však oživil pan Ljulin Christof, který pro ni zlákal kromě mé maličkosti i starostu Miroslava Vaňka a známého místního patriota, vědce a předsedu Muzejního spolku Václava Petříčka. V tomto složení se pravidelně scházíme a snažíme se myšlenku propagovat. Jsme ovšem otevření i dalším zájemcům, kteří by se rovněž chtěli dobrovolně na práci občanského sdružení podílet.

Jakým způsobem se snažíte na pomník získávat finance?
Počátkem roku 2013 jsme ohlásili veřejnou sbírku. K letošnímu lednu jsme nashromáždili 138 tisíc korun. Rozpočet je však vyšší. Abychom zbudovali skutečně reprezentativní symbol slavné minulosti města, musíme se dostat zhruba na 700 tisíc korun. S čerpáním veřejných financí nepočítáme.

Lze říci, že barokní éra Kosmonos byla v jejich vývoji tou nejdůležitější?
Dějiny bývají někdy trochu  nespravedlivé v tom, co je opravdu velké a hodnotné a co je slavné. Barokní epocha Kosmonos ovšem unikátně spojuje dobu slávy a znamenité stavební činnosti s časem nebývalé prosperity. Uvědomme si, že po třicetileté válce byly Kosmonosy polovypálenou poddanskou vesnicí se zámkem a kostelíkem. Stavební činnost a společenský ruch, který následoval po příchodu Černínů, byl opravdu věcí nevídanou a hodnou trvalého připomenutí. Neodvažuji se tedy jako historik nějakou dobu nazvat nejlepší – nejhorší. Byl to čas neopakovatelný a unikátní.

Připomeňte, které místní památky pocházejí z doby baroka.
Zásadní je štíhlá zvonice – kampanela z roku 1673 architekta Francesca Carratiho. Od stejného vlašského mistra, který je rovněž autorem například Černínského paláce v Praze, je i kostel Nalezení svatého Kříže. Tyto stavby spadají do období hraběte Humprechta Jana Černína. Z jeho podnětu však v obci vznikla i celá řada staveb profánních, například dva špýchary a velká výstavba řemeslnických domků v dnešní Boleslavské ulici. Tyto domy hrabě prodával příchozím řemeslníkům na splátky. Ve stavební činnosti pokračoval i Humprechtův syn Heřman Jakub. U zmíněné kampanely vnikla roku 1707 proslulá kosmonoská loreta architekta Alliprandiho, došlo na přebudování zámku a byla vystavěna piaristická kolej, jež je dnes součástí psychiatrické nemocnice.

Jak jsou vaše snahy v tuto chvíli daleko?
Vytvořením výtvarného návrhu jsme pověřili akademického sochaře a medailéra Milana Knoblocha, který již vytvořil jako ústřední motiv památníku bustu hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic.

Mají vaše snahy mezi lidmi pozitivní odezvu?
Objevily se i hlasy zpochybňující smysl našeho záměru. Dříve stály pomníky či pamětní desky v každé vesnici. Nejčastěji šlo o uctění památky padlých ve světových válkách. Dnes už jsou tyto artefakty němými svědky doby, která minula a s níž minulo i obrozenecké nadšení. Pomníky jsou však odrazem naší kulturnosti. Kultura a krása však nejde zvážit. Je pochopitelné, že se ozývají hlasy, na co budovat pomník, když máme rozbité chodníky, a škola už 60 let okupuje zámek. Kdyby tak ale uvažovali i naši předci, neměli bychom žádné pomníky, žádné parky, které je obklopují, nevěděli bychom o otcích, kteří se nevrátili z války, ani o šlechtické rodině, která nejen že nevysávala poddané, ale dokonce nesmírně pozvedla a zvelebila celou tehdejší obec.