Počátky školy nebyly vždy jednoduché, žactvo pocházelo převážně z chudých rodin, které potřebovaly každou volnou ruku, u některých tak byla docházka často sporá a škola jim musela povolovat úlevy. Elektrického osvětlení se škola dočkala až roku 1910, a i tehdy se z úsporných důvodů svítilo pouze v místnosti na ruční práce. I na učební pomůcky byla škola velmi sporá. Proměna poměrů přišla s prvorepublikovými školními reformami - počet žáků se snížil, byly zavedeny nové předměty a škola byla plně elektricky osvětlena.

Do chodu škola zasáhla i válka ve školním roce 1938/39 musela být výuka předčasně ukončena a ve škole se ubytovali němečtí vojáci, na učitele byl vyvíjen tlak ke „správné“ výchově svých svěřenců a k intenzivní výuce německého jazyka, nicméně s nepříliš valným úspěchem. Poměry se s koncem války opět ustálily.

V následujících desetiletích zaznamenala škola strmý vzestup počtu žáků, počátkem 80. let musela být přistavěna i nová budova. Jak stará, tak nová budova byly od té doby zrekonstruovány a modernizovány a dnes je benátecká Základní škola v Pražské ulici školou, která svým pěti stům žáků poskytuje důstojné hmotné i pedagogické zázemí k základnímu vzdělávání. (ks)