Původně byl Ptýrov v držení pánů ze Zvířetic, kteří se někdy psali i z Vartemberka. Po porážce stavovského postání, v němž stáli Vartemberkové na straně českých stavů, přichází rod o většinu majetku a držav a ty, se, včetně Ptýrova, ocitají v držení Valdštenů nejprve Albrechta, později jeho synovce Maxmiliána.

V průběhu třicetileté války byl Ptýrov takřka zpustošen. Od konce 17. století byli poddaní podrobeni přísným robotním povinnostem. Vrchnost měla rovněž právo své poddané trestat, a to i na hrdle. Roku 1740 byl za krádež koní oběšen v Bakově nad Jizerou Pavel Havlíček z Ptýrovce. Popravě tehdy přihlíželo na 3000 lidí.

Z hlediska kriminální historie upoutá v dějinách obce rovněž dvojnásobná vražda manželů Stránských v Maníkovicích, části Ptýrova, v roce 1831. Populární přesvědčení ji přisoudilo notorickému zločinci Babinskému, který působil i na Mnichovohradišťsku. Vina se mu ale nikdy neprokázala a sám se k vraždám nikdy nepřiznal.

Historie se obcí přehnala roku 1866 při prusko-rakouské válce, při níž se ve vesnici nejprve ubytoval oddíl rakouského vojska a po vítězné bitvě u Mnichova Hradiště pak vítězní Prusové rekvírovali ve vesnici proviant. Trpkou zkušenost s cizí mocí měl pak Ptýrov po zhruba sedmdesáti letech znovu.

Po mnichovském diktátu se stal pohraniční obcí, Karel Valdštejn, kterému byl později za kolaboraci zkonfiskován majetek, vymohl ještě připojení klokočské obory i maníkovické myslivny k Německu. Za druhé světové války si z obce německá armáda vymáhala dodávky zemědělských produktů.

I komunistická diktatura dolehla na místní selské rodiny, které byly pod pohrůžkami nuceny vstupovat do jednotného družstva a byla jim likvidována soukromá hospodářství.

Dnes snad Ptýrovu žádné historické katastrofy nehrozí a o obci se mluví spíše v souvislosti s tamní koňskou farmou a každoročními nočními jezdeckými závody. (ks)