O rezoluci se hovořilo v Poslanecké sněmovně celé páteční dopoledne, kde se konal odborný seminář na téma Rovnost a společná rodičovská zodpovědnost: role otců. Záštitu převzal poslanec Parlamentu ČR Vít Kaňkovský a europoslanec Tomáš Zdechovský, a zúčastnila jsem se jí i já.

Rezoluce?

Rada Evropy je mezistátní organizace, která dnes sdružuje 47 členských států a její úlohou je ochrana lidských práv, principů demokracie a právního státu.

Její rezoluce není právně závazná, má spíše doporučující charakter a může sloužit jako výkladová pomůcka pro interpretaci veškerých právních předpisů.

Samotnou rezoluci představila Marta Zavadilová z Ministerstva spravedlnosti. Podle jejích slov vznikl prvotní námět již v roce 2014 od skupinky členů národního shromáždění pro rovnost a nediskriminaci.

Jejich návrh byl široce diskutován a v říjnu roku 2015 byl předložen a přijat parlamentním shromážděním. Nová rezoluce navazuje na starší rezoluci z roku 2013 O rovnosti pohlaví, kterou rozvádí do konkrétnějších detailů.

„Před několika dny byla v bulharské Sofii na konferenci ministrů přijata Sofijská strategie. Jedná se o Strategii Rady Evropy pro práva dětí. Tento dokument obsahuje i to, co se týká rezoluce," doplňuje Zavadilová.

Praxe je problém

Všech dvanáct výzev rezoluce zhodnotila z pohledu české právní úpravy právnička Romana Rogalewiczová. Podle ní je český právní systém v souladu s výzvami. Až na malé výjimky. Největší problém je podle jejího vyjádření v systému sociálních benefitů: „Náš systém sociálního zabezpečení v tuto chvíli poskytuje dávky ve vztahu k dítěti ve dvou skupinách. V prvním případě jsou to dávky vázané na dítě, kde je posouzena situace rodiny, příspěvek je přiznán dítěti a je vydán rodiči. V tuto chvíli není systém schopen rozdělit dávku mezi dvě osoby, což je technicky proveditelné, takže i splnitelné. Ve druhém případě jsou dávky vypláceny rodičům. Zde je dítě zohledňováno jako osoba ve společné domácnosti. Přihlíží se tedy na trvalé bydliště dítěte, a protože dítě nelze přihlásit ke dvěma trvalým bydlištím, pokud je ve střídavé péči, nedá se příspěvek rozdělit." Za další nedostatek považuje také povinnost rodičovské dovolené, o které se v současné době diskutuje, nicméně zatím zavedena nebyla.

V právní rovině je tedy otec vyzdvižen na úroveň matky, přesně, jak je uvedeno ve výzvách rezoluce. Ale do jaké míry je ale tato teorie uplatňována v praxi? Podle Václava Mertina z Katedry psychologie FFUK, který zde přednášel o roli otců, je stále veliký rozdíl mezi praxí a právními předpisy: „V právu je sice všechno v pořádku, ale to, na co stále narážíme, jsou předsudky, které nemůžeme dostat z hlavy. V současné době často slyším, jak si lidé stěžují, že jsou děti nevychované. Je to právě proto, že jim chybí mužský vzor."

České rozvody

I přes uspokojivé právní předpisy upravující otázku rozvodů je zde několik bariér, kvůli kterým je rozvodové řízení komplikováno a které znemožňují postup podle výzev rezoluce.

Právě o těchto bariérách hovořil Oldřich Matoušek z Katedry sociální práce FFUK, autor knihy Děti a rodiče v rozvodu. Podle jeho vyjádření je největším problémem to, že soudci jsou přetížení.

V průměru musí vyřešit 360 případů za rok. Úplně základní potíž také spočívá v tom, že způsob práce znalců nemá standardizaci. Není tu žádná komora, která by řešila složitější případy, takže je zde špatné informování od ostatních subjektů. Navíc je zde značný zájem na tom, aby strana daného advokáta vyhrála, ne na vyřešení konfliktů. Z těchto důvodů se zastává Cochemského modelu: „Cochemská praxe je úžasná i v tom, že redukuje dokumentaci na úplné minimum a spoléhá se na přímou komunikaci zúčastněných složek."

Řešení?

Cochemský model je praxe opatrovnického řízení, jehož zásady pomáhají rodičům ustát rozpad manželství a v zájmu dítěte nadále naplňovat svou rodičovskou odpovědnost.

Je založen na spolupráci všech účastněných složek a snaží se rodiče přivést k vypracování dohody tak, aby nerozhodoval soud, ale aby o svém životě a životě svých dětí rozhodli oni samotní. Na prvky Cochemské praxe se odkazují i některé výzvy rezoluce.

V loňském roce zahájil svou působnost spolek Cochem.cz, který usiluje o zavedení Cochemské praxe coby závazného postupu při opatrovnickém řízení v České republice.

Zakladatelka této iniciativy a také organizátorka semináře Markéta Nováková představila základy Cochemského modelu a pohovořila i o odpovědích na výzvy rezoluce. Podle jejích slov je pětina dětí vystavena velmi těžké situaci. Některé spory stále trvají roky a vyžadují řadu znaleckých posudků.

„Podle mého názoru zde jasně chybí provázanost systému. Česko je na tom velmi dobře v přípravě na přijetí Cochemské praxe, ale chybí tu ještě několik úprav, aby byl postup ve vztahu k dítěti standardní. Systém musí být pro všechny dostupný, nemělo by záležet na tom, jestli jsem například v Mladé Boleslavi, nebo v Ústí," vysvětluje.

S přijetím této praxe souhlasí i poslanec Parlamentu ČR Tomáš Podivínský, který přijel z Berlína právě kvůli semináři: „Cochemská praxe vznikla na základě třicetiletých zkušeností. Máme zpětné vazby rozvádějících se rodičů i nesezdaných párů, ale také rodičů, kteří ji zažili jako děti. Dnes jsou už studie i v USA, kde je problematika nesmírně komplexní. Primárně jde o děti, ale i o rodiče a jde také o širší rodinu. Rozvod si nese také psychické následky, rozvádějící se mají častou absenci v zaměstnání, takže je tu i ekonomický dopad, společenský, sociální… problematika je opravdu vážná."

Se zavedením Cochemského modelu souhlasí i poslanec Kaňkovský a europoslanec Zdechovský. „Jsem velmi rád, že Cochemská praxe funguje Německu a v některých odstínech i v jiných zemích a že přinesla do řešení rodičovských konfliktů nové prvky, nové dimenze. Byl bych rád, kdyby měla šanci i v České republice. Možná v nějakém českém odstínu, možná nějakou českou cestou, ale aby mělo šanci to dobré, a toho je většina, se u nás ukotvit," ukončuje Kaňkovský.

AUTOR: Kristýna Žáková

Autorka je studentkou mladoboleslavského gymnázia