Pětadvacetiletý Michal Školník z Chrudimi po gymnáziu vystudoval prezenční studijní program Ochrana obyvatelstva zaměřený na krizové řízení mimořádných událostí a oblast prevence na brněnské Univerzitě obrany.

Když po absolutoriu v srpnu roku 2012 skončil s titulem inženýra, ale s mizivými zkušenostmi z praxe, které mohl nasbírat během několika pracovních stáží organizovaných univerzitou, zapsal se na úřad práce. Před nástupem do zaměstnání chtěl ještě cestovat, ale touha získat dobré místo byla silnější.

Pomohl mu projekt Stáže ve firmách, kterým od jeho spuštění v červnu 2012 prošly zhruba čtyři tisíce absolventů bez práce a nezaměstnaných a který zaštiťuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí. Projekt je určen všem, kteří si chtějí zvýšit svou kvalifikaci.
 

Jak dlouho jste byl bez práce?
Čtyři měsíce, z nichž V prosinci roku 2012 jsem intenzivně směřoval k nástupu k odborné stáži. Tu jsem absolvoval mezi 1. lednem a 31. březnem 2013.

Musel jste kvůli nezaměstnanosti změnit životní standard?
Životní standard vysokoškolského studenta nebyl nikterak vysoký. Já měl to štěstí, že jsem byl během studia finančně podporován rodinou. Poslední čtyři měsíce roku 2012 se mi tedy životní standart výrazně nezměnil, jen bylo nutné ujistit rodinu, že po co možná nejrychlejším nástupu do zaměstnání se již finančně osamostatním.

Jakým způsobem jste se o projektu Stáží ve firmách dověděl?
Poprvé jsem ho zaznamenal během studií prostřednictvím letákové propagace ve škole a na akcích organizovaných pro studenty. Bližší povědomí jsem získal z webových stránek. Záhy jsem se registroval a zprvu jen sledoval možnosti, které projekt nabízí a hledal určitou pozici a organizaci, která by mne zaujala.

Zvažoval jste, zda projekt využít, nebo jste po možnosti rozšířit si obzory hned skočil?
Registraci jsem provedl hned při první návštěvě stránek, dále se informoval na úřadě práce o možnostech projektu, a když jsem uviděl nabídku firmy na pozici manažera projektu, respektive asistenta manažera projektu, ihned jsem se přihlásil. Takže se dá říci, že na nějaké váhání nebyl čas, chtěl jsem pracovat a to v současnosti znamená buď spokojit se s nabízenou prací bez ohledu na vystudovaný obor, bez ohledu na dispozice k dané práci, nebo získat praxi a pracovní zkušenosti v oboru, který v budoucnosti chcete dělat.

Jakou firmu jste si tedy vybral a co bylo vaší pracovní náplní?
Firmu VOP Dolní Bousov. Po přijímacím pohovoru, nastavení harmonogramu a vyřízení dalších náležitostí pro finální spárování firmy VOP coby poskytovatele stáže a mě coby stážisty jsem byl součástí projektů, které zpracovávala Sekce ochrany před povodněmi firmy VOP, vedená mým mentorem, panem Josefem Turkem, jednatelem společnosti. Jednalo se zejména o přípravu plánovacích dokumentů v oblasti prevence povodní – pilířem stáže byl projekt situovaný v Moravskoslezském kraji. Na starosti jsem měl většinu administrativní práce na projektu, samotné věcné zpracování dat, ale také komunikaci se zúčastněnými stranami, částečně i jednání o korekcích v průběhu zpracovávání a další. Kromě hlavního projektu jsem byl zahrnut ještě do činností spojených s dalšími aktivitami firmy – do její propagace, poradenské činnosti v oblasti ochrany před povodněmi a tak dále.

Co Vám tato pracovní zkušenost přinesla? Spolupracujete s firmou nadále?
Díky stáži jsem v první řadě získal prvotní zkušenosti přímo využitelné v oboru, ve kterém bych chtěl v budoucnu pracovat – tím je povodňová prevence, krizové plánování a řízení. Samotné seznámení s během v pracovním procesu je po studentské idylce také velmi prospěšné. A mimo jiné jsem získal základy přímé pracovní komunikace a jednání. V průběhu stáže jsem se stal, tedy mám ten pocit, nezanedbatelnou součástí pracovního týmu VOP, a proto bylo nasnadě uvažovat o další spolupráci. Ta byla navázána bezprostředně po ukončení praxe a v současnosti jsem u firmy VOP Dolní Bousov zaměstnán na plný úvazek.

Můžete projekt doporučit?
Projekt stojí na předpokladech kladených jak na stážisty (je třeba rozhodnosti, obětavosti a usilovné práce), tak poskytovatele stáže (zde je třeba prvotní tolerance, mentorského vedení, efektivního zaškolení za krátkou dobu a jasné stanovení cíle). Někteří mí spolužáci, kteří měli s hledáním práce problémy, a s jejichž dispozicemi a chutí zapojit se do pracovního koloběhu jsem si byl jistý, jsem na projekt Stáže ve firmách doporučil. Dva z mých přátel možnost aktivně využili. Projekt bych doporučil i firmám. Mohou si tak třeba zaškolit budoucího pracovníka.

Jste si vědom nějakých nedostatků projektu, s nimiž by měli uchazeči o stáž rovněž počítat?
Drobným nedostatkem je zdlouhavý proces vyjednávání, schvalování a spárování stážisty s poskytovatelem – tedy fáze předcházející nástupu na stáž. Tato drobná vada je však kompenzována konzultantskou činností a vstřícností podpůrných pracovníků. Možná by se dala vytknout ještě chybějící návaznost projektu – v případě, že stážista není osloven poskytovatelskou firmou, stává se opět, byť certifikovaným, avšak stále uchazečem o práci s jen krátkodobou intenzivní praxí.