Právě skončila bojová ukázka a zpocení chlapi v uniformách vyrazili zahnat žízeň do místní hospůdky. Než se k nám mohl připojit Jaroslav Balatka, jednatel SPVH Sever 2013, položili jsme mu pár otázek o klubu, pestré sbírce vojenské techniky i armádě.

Dnes jste s sebou přivezli pozoruhodnou ukázku vojenské techniky z druhé světové války. Všechna je vaše?
Ano. Kromě toho, co tu bylo dnes k vidění, máme v muzeu v Hodkovicích také kolopásy, německé obrněné transportéry, tank T-34 a další.

Dát dohromady takovou sbírku vám muselo jistě trvat léta.
Nám ani ne. Skontaktovali jsme se ale s jedním sběratelem, který se sbírání vojenské techniky věnuje přes dvacet let. Místo toho, aby mu ty stroje někde stály, se k nám přidal a půjčuje nám je na podobné vojenské ukázky, jako byla ta dnešní. Co se týká technické soběstačnosti, jsme možná jediný klub v republice, který si udělá kompletní druhoválečnou ukázku včetně pyrotechniky. Jeden z našich členů má totiž pyrotechnické zkoušky. Třeba pancéřová pěst, ta je dokonce vlastní konstrukce.

Vypadá to, že setkání s již jmenovaným sběratelem bylo zásadní. Jak jste na sebe přišli?
Kolega z klubu mu šel dělat elektriku, ten se mu pochlubil se svou sbírkou, slovo dalo slovo a dotyčný se pak stal naším členem.

Na Boleslavsko míříte s SPVH Sever 2013 často, že?
Vystupovali jsme třeba na Dobovém leteckém dni, spolupracujeme s Dobrovicí nebo Dolním Bousovem a tady v Žerčicích býváme také pravidelně. Vyjíždíme na akce zhruba do sta kilometrů vzdálenosti. Jsme totiž limitováni hlavně náklady na přepravu, proto nejezdíme dál. Kdo o nás stojí, může nám dopravu zaplatit a my rádi přijedeme. Ročně uděláme tak osm až deset ukázek.

Povězte nám něco bližšího právě o dnešní akci v Žerčicích.
Jde o spíše klubovou záležitost. Začalo to vlastně tak, že jsme sem začali jezdit i s dětmi a trávili tu u rybníka v létě pár dní. Potom jsme se domluvili, že tady pro lidi nic moc není a že bychom tu mohli něco uspořádat. Dnes jsme zorganizovali tuhle akci asi popáté.

Jaký je váš osobní vztah k armádě a vojenské historii?
To trvá už odmalička.

A je to jen o nadšení nebo máte k armádě ještě nějak blíž?
To ne, zajímá mě vojenská historie. Armádu popravdě moc nemusím. Začínal jsem leteckou modelařinou, potom přešel na modely pozemní techniky a pak jsme s kamarády založili klub vojenské historie. Ten první se po čase rozpadl, ten druhý, tedy Sdružení přátel vojenské historie Sever 2013, tu dnes vystupuje. Docela jsme se chytli, máme přes 30 členů a někteří naši členové mají skutečně krásné sběratelské kousky. Třeba támhle ten stříbrný steyr, to je originál. Jeho kastle byla za války vyrobená ve Škodovce. Je dřevěná a pobitá plechem.