Výstup na osmitisícovku Cho Oyu byl vlastně jeho nápad, chtěl s sebou vzít nejen kamaráda, kterému slíbil zážitek výstupu na velehoru. Součástí expedice byl i nevidomý horolezec Jan Říha, takže o mediální zájem nebyla nouze. Ovšem nadějím je konec, cesta se odkládá. Především o tom jsme si s Petrem tentokrát povídali, ale došlo i na náhradní plán.

Předpokládám, že definitivní tečku za rozhodnutím odložit expedici na Cho Oyu udělalo zemětřesení v Nepálu?

Tečku ne, ale první a velmi důrazná kapka to byla. Máme letenky do Káthmándú a chtěli jsme jet s nepálskou agenturou přes hranice z Nepálu do Tibetu. Cho Oyu totiž leží na hranici Nepálu a Tibetu. Zemětřesení ale úplně rozbilo cestu, jsou tam velké sesuvy půdy a navíc tam teče řeka, přes kterou musí člověk přejít. Jenže most je bohužel z velké části taky zničený a popraskaný. Teď je období monzunů, takže pořád prší, a přestane až někdy koncem srpna nebo začátkem září. Nikdo neví, jak to pak bude vypadat. Proto jsem si už před měsícem říkal, že to asi zrušíme.

A co na to vaši parťáci, zejména Honza Trávníček, který měl být dalším hlavním tahounem a znáte se z předchozí expedice?

Ten nejdřív pořád doufal, že to klapne. Opravdu hodně chtěl jet, a odmítal se té myšlenky vzdát, tlačil zkrátka na pilu. Průšvih byl v tom, že bychom tam byli po tom zemětřesení vlastně první, měli jsme letět prvního září. Chvíli jsme to ještě řešili s těmi agenturami v Nepálu, ale tři z nich rovnou řekly, že to je problém. Variantou bylo přeletět do Lhasy a vydat se z čínské strany. To jsme si ale ujasnili. Přece nepovezeme peníze, kterých za takovou expedici není zrovna málo, do Číny, když Nepál je potřebuje mnohem víc. Tak rok počkáme a uděláme to tak, jak jsme chtěli původně.

Myslíte, že se zemětřesení mohlo dotknout i samotné hory Cho Oyu?

Ta by podle současných informací měla být v pohodě. Lidé, co z ní odcházeli, říkali, že tam k otřesům nedošlo. Ale možné je samozřejmě všechno, to se teprve uvidí. Zemětřesení bylo spíš na území Nepálu a podél hranice, Tibet by problém mít neměl. Jenže před pár dny čínská vláda Tibet pro podzimní sezónu úplně uzavřela, nepouští už ani trekaře. Takže bylo jasno, že se nejede nikam.

Předpokládám ale, že máte náhradní lezecký program?

To je jasné, že bez lezení nevydržím. Část party kolem Trávy shání něco v Nepálu, to jsem ale já odmítl. Chystám se totiž s Radkem Jarošem v květnu na Aljašku, na Mount McKinley. A jestliže pojedeme za rok v září na Cho Oyu, bylo by toho moc. Nejspíš si pojedu zalézt do Alp, v úvahu připadá i nádherná skalní oblast Meteora v Řecku.

Na rozhovor jste přišel s mokrými vlasy, byl jste se po ránu zchladit?

To ani ne, ale byl jsme plavat v Jizeře. Trénuju totiž na triatlon do Piešťan, jmenuje se Slovakmen a je to taková jejich obdoba Iron Mana. Plavu od Rožátova k Podlázkám, k lávce, zpátky k Rožátovu, a to mi vyjde přesně na hodinku v řece. Součástí triatlonu je totiž plavání a trať je dlouhá 3,8 kilometru. Člověk to musí odplavat do dvou hodin, takže je to docela přísné. Snažím se obden na kolo a obden plavat… Naběháno mám, to snad vždycky nějak doťapu.

A máte s podobnými typem závodu zkušenosti?

To právě nemám. Jdu na prvního „Železňáka" v životě, plním si tím svůj letitý sen. Už dlouho jsem si říkal, že to chci zkusit, ale pořád se mi to s něčím tlouklo. Letos jsme ale věděl, že jedu pryč až v září, takže jsem se začal už na začátku roku připravovat, chodil jsme plavat a občas dokonce i do posilovny. Snad se ta snaha na Slovensku příští týden zúročí. Tak mi držte palce, ať se neutopím.