Pokud bude expedice K2 úspěšná a Petr Mašek spolu s dalšími třemi horolezci jednoho z nejobtížnějších vrcholů dosáhne, stane se jeho kamarád a spolulezec Radek Jaroš historicky prvním Čechem, který bude mít v repertoáru všechny osmitisícovky.

Do té doby ale musí Petr ještě trénovat, a začal opravdu „zlehka". Zúčastnil se totiž jubilejního dvacátého ročníku Pražského maratónu.

Jak se ti běželo, Petře? Na to, že jsi v neděli běžel maratón, jsi dneska přišel nezvykle svižně?

Kupodivu to šlo velmi dobře, sám v sobě jsem si ale řekl, že to nebudu lámat přes koleno. Minule jsem to totiž lehce odmarodil, dobíhal jsem na brufenech, protože mě začalo bolet koleno. Tentokrát jsem si řekl, že to buď poběžím normálně, nebo vzdám.

A tělo fungovalo?

Samozřejmě mě chvilkami pobolíval kdysi vykloubený kotník, pak zase právě to koleno, po chvíli kyčel… Ale nebylo to nic drastického a vždycky to zase přestalo. Krize samozřejmě chodily, ale dalo se to.

Minule jsi maratón odmarodil, pokolikáté jsi tedy vlastně v Praze běžel?

Celkově to bylo už potřetí. Splnil jsem si i čas, dal jsem si za cíl dostat se pod čtyři hodiny, i když těsně. Doběhl jsem za 3:59. Měl jsem ale už lepší čas, před šesti lety jsem to běžel za 3:55.

Běžel jsi sám, nebo jsi měl parťáka?

Tentokrát jsem poprvé běžel sám, a je to velký rozdíl, to musím přiznat. Když jste dva, tak se táhnete, protože krize chodí na každého trochu jinak.

Trénoval jsi?

Vlastně trénuju svým způsobem pořád. Je určitě dobré zhubnout, já jsem od začátku roku shodil skoro pět kilo. Ale speciální příprava to nebyla, i když jsem si zaběhl Bakovský půlmaratón. Ten jsem dal za 1:46. To mi ukázalo, že čas pod čtyři hodiny je reálný. Ještě na takovém třicátém kilometru v Praze jsem snil o tom, že bych si mohl zlepšit osobák, ale pak jsem začal tuhnout, a už nešlo zrychlit. Jsem šťastný, že jsem se nakonec pod ty čtyři hodiny dostal.

Všechny tři maratóny, které jsi absolvoval, byly v Praze?

Přesně tak. Ono to je prostě specifické svoji atmosférou, je to zážitek, lidé fandí, hrají kapely… Už jen když na začátku začne hrát Má vlast, tak mám husí kůži.

Jak kromě běhání trénuješ na Peru a hlavně na K2?

Doteď jsem se opravdu soustředil na běhání, i když na ten samotný maratón jsem začal trénovat někdy v dubnu. V tuhle chvíli určitě přidám kolo, které posiluje nohy. Přes zimu jsem chodil do fitka na vytrvalostní tréninky, ale to už dělám několik let. Za měsíc už budu v Peru, takže to bude takové intenzivnější. Peru a Huaskarán bude příprava na K2.