Ta hora se jmenuje Dhaulágirí, je vysoká 8157 metrů nad mořem a leží v Himálaji, přesněji v Nepálu severozápadně od Pokhary, důležitého regionálního a turistického centra. Na druhé straně hluboké rokle řeky Kali Gandaki leží Annapurna, další z osmitisícovek.

Petr Mašek. Známý mladoboleslavský horolezec je, s trochou nadsázky, ve špitálu častěji než doma. A to chce zdolat na jaře už svoji čtvrtou osmitisícovku. Na Dhaulágirí vyrazí Mašek s Markem Novotným. S tím Novotným, se kterým se před pěti lety, v roce 2012, pokoušeli zdolat stejnou Dhaulagirí. Tehdy marně. Letos navíc volí prvovýstup severovýchodní stěnou.

Jenže Mašek má problémy se slepým střevem a navíc se rozhodl nechat si vyčistit koleno.

„Před pár dny jsem byl na laparoskopickém vyčištění pravého kolene. Pobolívalo mne, když jsem šel po rovině nebo z kopce. A natékalo. Lékaři mi doporučili, vzhledem k mému čtyřicetiletému sportování a vzhledem k tomu, co mne příští rok čeká, abych si koleno a chrupavky nechal vyčistit. Tak jsem to udělal.“

Levé koleno už před sedmi lety podobnou „údržbu“ absolvovalo. To pravé přišlo na řadu v závěru září. Když se Petr Mašek dostal z pražské Kliniky pohybového ústrojí v pátek domů, myslel, že má vyhráno. Jenže ráno se probudil, byla sobota. A cítil horečku - 38 stupňů. „Prý to je po operaci běžné, říkali mi známí. Tak jsem si vzal Brufen.“ Jenže v neděli měl 39 stupňů a teplota rostla. Navíc ho bolelo v boku. „Myslel jsem si, že mám zaražený prdy a s tím se mi k doktorovi vážně nechtělo,“ vzpomíná.

V pondělí už bolestí nevydržel a zavolal známému. Tím byl primář mladoboleslavského oddělení ORL Karel Podhola. „Ten mne vyslechl a v podstatě za chvíli mne vezla záchranná služba do mladoboleslavské nemocnice. Tam jsem absolvoval vyšetření a pak mi řekli verdikt.“ Ten zněl: Petr Mašek má atypicky zahnuté slepé střevo, které mu naprasklo, vytekl z něho zánět, střevo se zatáhlo, ale v dutině vznikl velký zánět.

„Po vyšetření mne oholili, zavázali nohy a připravoval jsem se na operaci. Neskutečně jsem se na ni těšil, nemohl jsem se dočkat, tak to bolelo.“ Jenže pak přišel primář z chirurgie Jaroslav Toušek a ten se rozhodl, vzhledem k mému věku a rozsahu zánětu, že mi nebude odoperovávat část zaníceného tlustého střevo, ale že to zkusí rozehnat konzervativní cestou. Nasadil mi silná antibiotika, postupně ještě přidával další, až se vše urovnalo.“

Po jedenácti dnech Petr Mašek opustil mladoboleslavskou nemocnici.

A hned šel za lékaři, protože měl dlouho dopředu zaplacen čtyřdenní pobyt s manželkou v Římě. „Když nebudeš zlobit, můžeš jet. Jen na sebe dávej pozor,“ řekli mu lékaři. To ale není všechno. Petra Mašek se z Říma vrací tuto neděli. A za týden nato míří do Řecka s partou zkušených horolezců, se kterými byl na jaře v Sicílii lézt po skalách. „Je to jen takové odreagování, lékaři mi to nezakázali, jen mne upozornili, abych se šetřil, nešel do extrému, a zátěž navyšoval citlivě a pomalu,“ říká spokojeně Mašek, ale je na něm znát, že má nahnáno.

Na začátku listopadu lékaři rozhodnou o dalším postupu, ale je takřka jisté, že Maška čeká operace a vyjmutí slepého střeva. Po nutné rekonvalescenci začne příprava na Dhaulágirí.

Nicméně jeho sen prvovýstupu na osmitisícovku se zdravotními lapáliemi nesnížil. Možná je tomu naopak. „Občas se mi o Dhaulágirí zdá. Já tu horu znám, mám ji na fotce v ložnici nad postelí,“ usmívá se horolezec.

V roce 2012 se Petr Mašek vrátil s Markem Novotným z Dhaulágirí bez zdolání hory. „Z naší výpravy jsme se s Márou dostali nejvýše. Byli jsme ve výšce 7700 metrů, tedy asi pět stovek metrů výškových od vrcholu. Jenže, čekala nás taková šílené dlouhá plotna, dlouhá asi sedm set metrů se sklonem 45 stupňů. Napadlo hodně sněhu a bylo tam obrovské riziko, že odřízneme lavinu. Váhali jsme, Mára byl tehdy méně zkušenější, nechal rozhodnutí na mne. Já jsem zavelel k návratu. Věřím, že jsme udělali dobře.“

Nyní se těší na druhý pokus. Do Himálájí mají s Novotným odletět na přelomu dubna a května. Návrat domů počítají zhruba za dva měsíce. Vše bude záviset na počasí. „Ono to nejde přijet a vylézt. Zásadní a základní je aklimatizace nad 7000 metrů. Jdeme bez použití umělého kyslíku i bez podpory nosičů. Ale to je ještě daleko, těším se, uvidíme.“

Petr Mašek se dvakrát neúspěšně pokoušel o zdolání K2, pouhých dvě stě metrů pod vrcholem skončil v roce 2005 od zdolání nejvyšší světové hory Nanga Parbat, nezdolal ani Čo Oju. Osmitisícovky ale zdolal. Po Broad Peak (2003 – 8047 m. n. m.), Šišu Pangma (2004 – 8013 m. n. m.) a Gašenbrum 2 (2010 – 8035 m. n. m.). A nyní si Petr Mašek touží připsat další úspěšný „zásek“ v knize výstupů. Tenhle se jmenuje Dhaulágirí.

Petr Mašek
Přezdívka Miska
Narozen 13. března 1970
Horolezec
Úspěšné výstupy na osmitisícovky
- 2003 Broad Peak (8 047 m n. m.)
• 2004 Šiša Pangma (8 013 m n. m.)
• 2010 Gašerbrum II (8 035 m n. m.)
Neúspěšné expedice
• 2001 K2, dosažená výška 8 000 m n. m.
• 2003 K2
• 2005 Nanga Parbat, dosažená výška 7 925 m n. m. (200 m pod vrcholem)
• 2012 Dhaulágirí
• 2016 Čo Oju, vedoucím expedice s nevidomým Janem Říhou byl Jan Trávníček, dosažená výška 7 500 m n. m.
Další úspěšné výstupy
• 2004 Chan Tengri (7 010 m n. m.)
• 2016 Denali (6 168 m n. m.)
• Spousta dalších úspěšných výstupů