Prvotní myšlenka vzniku tohoto cyklu měla původ v době, kdy již bylo jasné, že distanční forma vzdělávání bude dlouhá. Pedagogové proto začali přemýšlet, jak do ní zapojit výchovy. „Nechtěli jsme ale zadávat referáty a prezentace a ty pak oznámkovat,“ předeslala ředitelka Marcela Pavlíková.
Škola měla velký zájem na tom, aby zůstalo zachováno gró daného předmětu. Ve výtvarné výchově se tedy začalo na dané téma fotografovat. Práce vytvářeli v rámci svých hodin žáci sedmých až devátých tříd. „Cílem nebylo vytvořit cyklus uměleckých fotografií. Už pro samotný fakt, že materiálně technická vybavenost je mezi dětmi velmi rozdílná a mnozí disponují pouze jednoduchými mobilními telefony. Cílem bylo zmapovat a následně zaznamenat obrazovou výpověď toho, co děti během tak dlouhé sociální izolace prožívají,“ sdělila pedagožka Lea Brejcha s tím, že se tedy jedná spíše o dokument k zamyšlení nad tím, co covidová doba všem vzala.
O sugestivnosti výsledných prací se nyní může přesvědčit každý, kdo projde parkem Výstaviště. Právě tady jsou plachty s fotografiemi k nahlédnutí. Témata jsou rozmanitá: ztráta možnosti setkávání s rodinou a přáteli, absence kulturního vyžití, ale i nedostatek vnitřního klidu či svobody.
Výstava zaujala třeba Jana Záhumenského. „S dětmi cítím, neumím si přestavit, že by taková situace nastala za nás. Dospělý se s tím srovná, ale pro děti musí být covidová doba náročnější,“ řekl obyvatel Čejetic.
Výstava bude k vidění do příštího úterý.
