Luboš Odháněl, stálice Boleslavského Otíka, která bodovala i v letošním roce. Sošku mu předal hudební publicista, zpěvák a moderátor Petr Korál, který stál u zrodu radia Beat, a Martina Jablonovská, která zastupovala festival Votvírák.

Jaký máte pocit z toho, že v rukou můžete dřímat dalšího Boleslavského Otíka?
Mně to naprosto vyrazilo dech. Já jsem to opravdu letos nečekal. Nevím proč, ale říkal jsem si, že když to dobře dopadne, mohl bych skončit třeba na třetím, nebo čtvrtém místě. Měl jsem i favorita.

Radost z ocenění ale máte, ne?
Samozřejmě, je to na mně i vidět. Chtěl bych poděkovat všem, kteří si udělali čas a poslali mi hlas, moc si toho vážím. Je to príma pocit. Doufám, že to budu moc svým fanouškům a fanynkám předat z pódia, že začneme zase koncertovat.

Už jste přestal měnit názvy vašich kapel? Jaký název máte vlastně v současné době?
Já myslím, že definitivně jsme po domluvě celého souboru přestali a je v tom po několika letech jasno. Prostě se jmenujeme Luboš Odháněl.

Prozraďte, kde vás mohou fanoušci v nejbližší době slyšet?
Už dnes hrajeme v Městci Králové, čekají nás také například dva koncerty s Komunálem, jeden je 25. prosince ve Dvoře Králové, druhý pořádá Jan Štastný, spolutvůrce Boleslavského Otíka, 26. prosince v Čisté. Pokud fanoušci chtějí, tímto je zvu, mohou přijít a i v povánočním čase si s námi mohou zazpívat, zatančit, zavzpomínat.

Když jsme u toho vzpomínání, letos jste dvakrát koncertovali s dnes už legendární kapelou Na starý kolena. Jaký z toho máte pocit?
Jedním slovem výborný pocit. Obě vystoupení se povedla, byla tam navíc i skvělá atmosféra a to je právě to, proč hraju, proč zpívám, protože vás za to pak lidi takhle odmění. Nedokážu říct, kolik lidí přišlo, ale byl to skutečně mrak. Bylo to famózní.

Když se ve své dosavadní kariéře ohlédnete, lze říct, co bylo tím nejlepším okamžikem? Kdy vám fanoušci ukázali, že je fajn, že jste s nimi a že se jim líbí, co hrajete?
Pro mě osobně je největší odměna, když se vám povede jakýkoliv kšeft, v uvozovkách, kdy vidíte, že to, co děláte, má smysl, že lidi přijdou, naplňuje je to a zpívají s vámi a v sále vypadají, že jsou šťastný. A to už je pak úplně jedno, jestli jich přišlo sto nebo pět set. Navíc, po koncertě přijdou za vámi a říkají, že se jim líbí tahle a tahle písnička a přejí si, abychom ji příště zahráli znovu. To je to nejlepší, co můžeme od lidí očekávat.

Chodí na koncerty spíš lidé, kteří vás poslouchají už léta, nebo přibývají i noví?
Myslím si, že jednu dobu byl čas, kdy jsme jich docela hodně ztratili. Byla to léta, kdy se v kapele měnili muzikanti. Na druhou stranu jsme ale spoustu nových získali. Ono se to různě přelívá. Myslím si, že žánrově sedíme lidem od pětadvaceti dejme tomu do čtyřiceti let.

Jak hodnotíte letošní rok? Co se vám třeba povedlo?
Jsem rád, že jsme mohli koncertovat s Na starý kolena. Jinak si nedávám žádné velké cíle, protože stojím nohama na zemi. Nejsem nejmladší, ale nejsem ani úplně nejstarší, držím se svého rajónu. Nesnažím se o něco, kam nemám šanci se dostat. Karty jsou v podstatě rozdané a já jsem hrozně rád za lidi, kteří nás v našem regionu podporují.