Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Otec a syn Zörklerové: hokej je nejkrásnější hra na světě!

Mladá Boelslav - Na boleslavském „zimáku" jen málokdy aspoň jednoho z nich nepotkáte, led je jejich osud

24.3.2014
SDÍLEJ:

Lukáš a Jiří Zörklerovi na boleslavském zimním stadionuFoto: Deník / Šárka Charousková

Vztah mezi Jiřím Zörklerem a zimním stadionem ve městě automobilů se začal psát doslova už od plenek.

„Tady na té fotce je můj děda, který pomáhá stavět zdejší zimní stadion," ukazuje Jiří Zörkler na černobílý obrázek na zdi své pracovny. Ta se nachází jak jinak v areálu zimáku.

„A kdyby ta fotka byla trošku širší, tady byste viděla kočárek, ve kterém spím já," přidává.

Pracuje jako vedoucího provozu zimního stadionu a také trenér mládežnických kategorií boleslavského hokeje, naposledy měl na starosti mladší dorost a žáky z 5. a 7. třídy.

Děda ho tedy k hokeji přivedl, Jiří Zörkler mu zůstal věrný, a hrál ho až do doby, než se vrátil z vojny, kdy nastupoval dvě sezony za Benátky. To bylo v čase kolem listopadového převratu, boleslavskému hokeji se příliš nedařilo a Jiří s aktivním hraním skončil.

Ovšem jen načas. „Pak se v roce 1990 narodil Lukáš, a já jsem opět chodil na hokej, tentokrát i s ním. Úplně samozřejmě z toho vyplynulo, že malý Lukáš se věnoval hokeji i aktivně, a já jsem opět začal trávit hodiny na zimním stadionu," vzpomíná.

„V době, kdy se dostal do čtvrté třídy, přišla od jeho tehdejšího trenéra Vládi Lejska nabídka, jestli bych s ním nechtěl trénovat."

Nabídku samozřejmě přijal, nejprve působil jako asistent trenérů Vladimíra Lejska a Jiřího Slabého, pak si vzal jako trenér třetí třídu, a od té chvíle „se vezl".

Coby trenér prošel všemi žákovskými kategoriemi až do dorostu, poté přišla možnost pracovat jako vedoucí zimního stadionu, a od té doby už se Zörkler starší ze zimáku prakticky nehnul.

Přiznal, že tu tráví někdy i čtrnáct hodin denně. Důkazem toho, že je „ledem švihnutý" budiž i fakt, že se rozhodl udělat si trenérskou licenci A, tedy tu nejvyšší. A ta vyžaduje studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu, takže vlastně návrat do studentských let.

„Před zkouškami jsem na tom jako ti malí kluci z kabin, prostě se po večerech musím šprtat, navíc v mém věku už mi to do hlavy moc dobře neleze," prozradil s troškou nevole, nerad se totiž školními úspěchy chlubí.

Ledové dědictví

Jak z logiky věci vyplývá, Lukáš se co do lásky k ledu potatil, a díky němu se Jiří, nejprve v roli otce, před lety vlastně vrátil na místo činu.

Lukáš začal s hokejem už jako dítě, a zůstal u něj zatím celý svůj dosavadní život. Od žákovských kategorií až po juniory, rok hrál i za muže.

„Prakticky hned po maturitě jsem začal s klubem spolupracovat jako trenér u těch nejmenších kluků," vypráví.

„V té době jsme měli profi trenéry až od třetí třídy, ale hlavně jsme potřebovali ten trenérský kádr omladit," doplňuje ho otec. Lukáš Zörkler tak dostal na starosti nejmladší žáky, dnes je trenérem první a druhé třídy.

Když se prcků v kabině zeptáte, co trenér, zasypou vás malí hokejisté superlativy. Je pro ně takovou autoritou, že by mu mohly mnohé učitelky (a možná i rodiče) závidět.

Ale není ta práce s dětmi, navíc s bandou hokejistů, kteří chvilku neposedí, někdy trošku na hlavu? Nemají toho občas plné zuby? Na tuhle otázku oba bez vteřiny zaváhání svorně vrtí hlavami. „Ba naopak, tím nadšením a zápalem mi hlavně ti menší spíš dobíjejí baterky, je to krásná práce," tvrdí Zörkler starší.

Oba se ale také shodnou na tom, že daleko těžší než s malými hokejisty je to občas s jejich rodiči. „Někteří tatínkové, ale i maminky, si přes své ratolesti plní vlastní sny a nenaplněné ambice. Občas je těžké s některými z nich komunikovat, ale i to je součást téhle práce, takže to tak bereme," shodují se.

A co na tom vlastně hokeji vidí? „Je to tvrdá hra, ale krásná, rychlá, dynamická, chlapská. Na jedné straně sice dřina, ale na té druhé taky velká radost. A pocit z vyhraného zápasu, to je něco, co se nedá popsat, to musíte zažít," tvrdí.

Pokud by vám to všechno jako důvod ještě nestačilo, tak hokejisté jsou prý zaručené lepidlo na holky. Hokejistu chce údajně každá…

Autor: Šárka Charousková

24.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
V rámci světového dne úrazu dorazily do Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi i dvě třídy dětí ze Základní školy Kosmonosy.
14

OBRAZEM: Děti se učily první pomoc, pak si prošly nemocnici

Ilustrační foto.

Ve středu v Deníku: prvňáčci ze ZŠ Brodce a ZŠ Bezno

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Boleslavské divadlo finišuje s premiérou

Mladá Boleslav – Na prknech Velké scény mladoboleslavského divadla se už tento pátek uskuteční další letošní premiéra. Bude jím hra Deburau.

Kandidátní listina bez žen? Ve středních Čechách mohou voliči najít jedinou

Střední Čechy – O křesla v Poslanecké sněmovně se ve Středočeském kraji celkem – na všech 26 kandidátních listinách, které nyní voliči nacházejí ve svých poštovních stránkách – uchází 754 kandidátů, jejichž průměrný věk dosahuje 46,4 roku. Z nich je 210 žen (tedy 27,85 procenta). V jejich případě činí průměrný věk 47,1 roku.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení