Nejprve se zdráhal odpovídat novinářům, na kost promrzlý otužilec na břehu Jizery: „Všimněte si, že je tady pár borců, kteří skutečně řeku přeplavou tam a zpět, například Filip Žákovský, s nimi dělejte rozhovor,“ zdráhal se Jiří Bartoš Šturc, jeden z pořadatelů štědrodenního koupání v Jizeře obklopen novináři hovořit, ale nakonec se spolehlivě rozpovídal.

Dnes je tady opravdu hodně otužilců i diváků, je to rekordní účast?
Myslím, že už tady srovnatelný počet lidí byl, ale těžko se to odhaduje, možná bychom někdy mohli zorganizovat nějakou sčítací četu.

Jaký je váš osobní časový rekord ve studené vodě?
Párkrát jsem si také řeku přeplaval. Ale řeknu vám, že už několik let jsem to nedokázal. Myslím, že když člověk trénuje a nějakým způsobem se na to připravuje, tak se tam dá setrvat opravdu dlouho. Je to o pohybu a tělo si na to zvykne. Myslím, že se tam dá vydržet dost dlouho a za to dost si dosaďte, co chcete, nemohu to bohužel konkretizovat.

Odstonal jste někdy koupání v ledové Jizeře?
Ne, nikdy. Musím říci, že moje vášeň pro otužilecké koupání souvisí i s mojí profesí, protože se živím jako operní zpěvák a je to fantastická prevence proti nachlazení. Můj kolega, vynikající barytonista Ríša Hahn přeplaval kanál La Manche a je tím i pověstný. Myslím, že otužování k tomu oboru patří.

Pomáhá vám to koupání přežít i Štědrý den?
Určitě, má neocenitelný zdravotní efekt v době kulturního přejídání, což je naše historická tradice. Jeden kronikář ve středověku napsal, že Němci nemají konkurenci v pití alkoholu a Češi v přejídání a na Vánoce k tomu ještě máme požehnání. Myslím proto, že i obyčejná procházka sem k řece a samotné koupání v ledové řece má blahodárný vliv na organismus.