V čele vesnice o 410 obyvatelích rozkládající se šest kilometrů za Mnichovým Hradištěm stojí už čtvrté volební období Miluše Bergmanová. Během rozhovoru, který jsme spolu vedli na obecním úřadě, se čas od času zadívala na oblohu, kde se honily těžké dešťové mraky. Přívalové deště, které zde napáchaly škody vloni a předloni místní stále straší.

Poprvé jsem Chocnějovice navštívil před dvěma lety, kdy se tudy prohnala velká voda.
Ano, to byl 29. červenec 2013. Tehdy přišla největší voda, jakou místní pamatují, snad stoletá. Všichni jsme si mysleli, že už se to nebude opakovat, ale za rok, 27. května, se to stalo znovu.

To je hrůza. Učinili jste už v této věci nějaké kroky?
Hned jsme vstoupili v jednání s místním Zemědělským družstvem Sever Loukovec, odborem výstavby a životního prostředí mnichovohradišťského městského úřadu, SÚS Mnichovo Hradiště a zástupci Povodí Labe. Dali jsme do pořádku zádržné nádrže nad Drahoticemi, a díky tomu se před rokem alespoň částečně podařilo uchránit Sovenice. Tehdy pomáhali především dobrovolní hasiči, členové JPO III/1 Chocnějovice, kterým jsem za to moc vděčná, ale i zemědělské družstvo a firma TopDesing Stavby. Na okolních polích se ale stále pěstuje především kukuřice, a pole tak žádnou vodu nezadrží. Apelovala jsem také na Správu a údržbu silnic, která sice seče příkopy, ale nečistí je.

Připravujete tedy nějaké větší opatření?
Zatím tu věc diskutujeme s panem Evženem Kozákem, starostou Koryt, který se těmito věcmi také zabývá. Předně potřebujeme projekt. Ten bude stát zhruba 300 tisíc a dále musíme získat vyjádření celé řady institucí a nechat zpracovat geometrické plány pro dotčená území. Chceme na to získat dotaci, rozhodně k tomu ale nejsme lhostejní. Ohrožené jsou vždy především Sovenice ležící v údolí.

Kolik obcí vlastně Obecní úřad Chocnějovice spravuje?
Chocnějovice, Drahotice, Drahotice-místní část Sovinky a Buda, Sovenice, Sovenice-místní část Horní Mohelnice, Rostkov, Ouč a chatové osady Buřínsko I. a II. Nese to s sebou jedinou nevýhodu některé obce jsou od sebe dost vzdálené, například Ouč a Rostkov přes údolí. V zastupitelstvu je nás devět, každá obec má svého zástupce. Obce na začátku volebního období sestaví seznam požadavků-plánů, které chtějí řešit. Z tohoto se sestavují každoročně rozpočty a těmi se řídíme.

Ochrana proti přívalovým dešťům je otázkou delšího horizontu. Co vás zaměstnává bezprostředně nyní?
Společnost ČEZ bude letos v obci Chocnějovice provádět stavbu „Chocnějovice Podhora NN, VN, TS obnova". Kabely elektrického vedení budou uloženy do země. Na tento záměr nás energetici upozornili už v roce 2007 a další upozornění, že práce začínají, přišlo až vloni. V roce 2014 jsme tak nestihli žádat o dotaci, a proto jsme ČEZ letos uháněli, abychom měli jasno, zda Chocnějovice budou do projektu zařazeny. Protože tomu tak je, požádali jsme o dotaci ze středočeského Fondu rozvoje měst a obcí. Celková investice je 1,8 milionu korun, což je pro nás obrovská suma. Ouč tím samým prošel vloni a tam nás 28 nových LED světel stálo 1,1 milionu korun.

A další investice?
V hasičské zbrojnici na Chocnějovicích chceme vyměnit okna, vrata a vchodové dveře a plánujeme opravu bývalé školy v Sovenicích. Rádi bychom ale zachovali její ráz, takže to bude stát dost peněz. Na druhou stranu, pokud uspějeme s dotací na nová světla, myslím, že bychom tu školu dokázali udělat. Plánujeme ještě opravy pomníků padlých, křížků a sochy svatého Jana Nepomuckého. K vesnici tyto památky patří, takže je chceme dát do pořádku. Jen nás mrzí, že jsou často terčem vandalů.

A co projekty, které byste rádi uskutečnili, pokud by všechno vycházelo a podařilo se ušetřit peníze?
Hledáme využití pro budovu bývalé školy na Ouči. Uvažujeme o tom, zda objektu nechat sportovní charakter, nebo jej přestavět na domov pro seniory. Někteří obyvatelé využívají služeb Spokojeného domova, který se o ně stará přímo u nich doma, nebo Charitní pečovatelské služby. Je problém, že lidé dnes dlouho pracují a za práci často dojíždějí, takže se o své rodiče nemohou starat podobně jako dřív. Zatím ta myšlenka, jak budovu bývalé školy využít, ale ještě neuzrála. Také nás trápí otázka školek. Letos máme dost narozených dětí. MŠ v Mnichově Hradišti nemá kapacity pro naše děti, nedaleký Loukovec se rozrůstá, a tak také nemá moc míst navíc. Na vesnici je ale práce pořád, co si budeme povídat. Další péči by zasloužily například komunikace, osvětlení, zeleň a mnoho dalšího…

Povězte mi, jak tady u vás lidé jdou dohromady?
Bohužel moc ne. Jsem v úřadě čtvrté volební období a zdá se mi, že lidé dávají přednost televizi a internetu. Obec ale v roce pořádá hned několik společenských událostí. Na začátku roku masopust v Sovenicích, jezdíme společně do libereckého bazénu, pořádáme dětský karneval, červnový nohejbalový turnaj O pohár starostky, loučení s prázdninami, na podzim spolupracujeme s římskokatolickou farností Loukovec a připravujeme mši v kostele sv. Václava spojenou s přednáškou. Před Vánoci organizujeme mikulášskou nadílku a také společně jezdíme do divadel. Teď budeme v Chocnějovicích otevírat restauraci, takže budeme mít nové místo, kde se scházet.

Fungují tady u vás spolky?
Už pouze sbory dobrovolných hasičů v jednotlivých obcích. Ty se každoročně účastní okrskové soutěže v požárním sportu. Dříve jsme pořádali i turnaj O Soptíkův pohár, ale v poslední době nám děti odrostly a malé jsou ještě příliš malé, takže máme v dětské hasičské soutěži výpadek.

Vnímáte v obci nějaký problém, který se nedaři vyřešit?
Tu soudržnost občanů v běžném životě. Na druhou stranu to vzepjetí a spolupráce při přívalových deštích, to bylo neuvěřitelné.

Ze života Chocnějovic, nohejbalový turnaj.

Vyhlášení tradičního nohejbalového turnaje. Foto: Archiv obce

Pohled do historie Chocnějovic

Nejstarší písemná zmínka o obci Chocnějovice (dříve též Kocnějovice, Kocňovice, Kosnovice) je z roku 1322, kdy král Jan Lucemburský stvrdil dědictví po Janu z Chocnějovic a nechal obec v majetku jeho příbuzných. Po menších rodech se majiteli obce stali na jedno století páni ze Zvířetic a v roce 1603 Budovcové, kteří sídlo připojili k mnichovohradišťskému panství.

Osud Václava Budovce z Budova po porážce stavovského povstání je známý. Poté, co byl na Staroměstském náměstí v Praze s dalšími českými šlechtici popraven, uprchl jeho syn do Nizozemí, odkud se jen marně snažil domoci Zásadky a Chocnějovic. Zkonfiskované panství skoupil Albrecht z Valdštejna a v roce 1622 pod cenou získal i Chocnějovice.

V rukách Valdštejnů obec i celé panství vydrželo až do 20. století. Přišli o něj až v roce 1945, kdy byl znárodněn. Vznik Československé republiky místní oslavili symbolicky 6. dubna 1919 vysázením lípy.

Sbor dobrovolných hasičů byl založen v Chocnějovicích v roce 1890. Kromě hašení požárů a pomoci při dalších živelných událostech hasiči také pořádali společenské akce, například úspěšná divadelní představení. První světová válka činnost spolku přerušila, ale v roce 1921 se práce opět rozproudila.

V roce 1923 byla na Buřínsku vystavěna budova vodárny a voda rozvedena do domů ve vsi. Při velkém sčítání v roce 1932 přímo v Chocnějovicích fungovalo družstvo pro rozvod elektrické energie, dva hostince, kovář, krejčí, mlýn, obchod se smíšeným zbožím a trafika. Sousední Drahotice, které byly k obci připojeny v 70. letech, byla vybavenost velmi podobná: opět družstvo pro rozvod elektrické energie, dva hostince, kovář, obuvník, dva rolníci, řezník, obchod se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek a trafika.

Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno 28. srpna 1952 v hospodě U Reslů.

Zdejší prodejna byla vybudována v rámci Akce Z v roce 1974, hospoda se společenským sálem byla otevřena v únoru roku 1980. Záhy se stala dějištěm celé řady společenských událostí.

Zdroj: Chocnějovice, brožura, kterou při příležitosti sjezdu rodáků, spoluobčanů a přátel obce Chocnějovice napsala Mgr. Svatava Horáčková

Významní rodáci

Archeolog a historik Jan Filip (1900-1981)

Absolvent filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Filip, rodák z Chocnějovic, začal v roce 1924 svou pedagogickou dráhu s aprobací dějepis a zeměpis. Láska k nejstarším dějinám získaná během studia jej však vedla k archeologii. V prvních letech 2. světové války působil jako zemský školní inspektor, protože však odmítal zavírat české střední školy, byl suspendován. Po válce byl jmenován profesorem a naplno se věnoval archeologii. Svou činnost korunoval jedenáctiletým ředitelováním Archeologickému ústavu ČSAV. Středobodem jeho zájmu byla keltská kultura, na kterou se stal světovým odborníkem.

Rodina Rechcíglova

Miloslav Rechcígl, poslanec Národního shromáždění za agrární stranu a člen protifašistického odboje, a jeho syn Miloslav emigrovali po roce 1948 na západ. První působil od roku 1950 v rádiu Svobodná Evropa, druhý se později na špičkové úrovni zabýval biochemií a výživou a dodnes je prezidentem Společnosti pro vědu a umění. Jeho zásluhou vznikl rozsáhlý soupis archiválií Čechů žijících v USA a Kanadě.