Jde o poměrně velký dům, který má dvě části. První stojí hned u silnice, druhá, která před pár lety vyhořela, je skryta na rozlehlé zahradě. Lidé, kteří žijí v sousedství nebo kolem chátrající nemovitosti jen procházejí, mají strach. Především z toho, že se dům svévolně zřítí. Už od pohledu je patrné, že nejde o liché obavy.

Kolemjdoucí jsou nejistí i kvůli lidem, kteří v domě bydlí. Podle velitele Městské policie v Mnichově Hradišti Petra Koženého však nebezpeční nejsou. „ Je to partička zhruba pěti lidí, kteří by se dali částečně považovat za bezdomovce, ale rozhodně nikoho neohrožují,“ míní Kožený, zároveň ale přiznává, že strážníci v domě už  párkrát zasahovali. „Občas mezi tamními obyvateli dojde k nějaké potyčce, ale nemůžu říci, že by byli výrazně problémoví,“ říká šéf strážníků.

Městská policie podle velitele stávající situaci řešit nemůže. „Jde o dům v soukromém vlastnictví, ti lidé tam bydlí se souhlasem majitele,“ vysvětluje Petr Kožený. Stejně tak má svázané ruce i radnice. „Jediná možnost je, aby město vyzvalo majitele k nápravě. Kdyby tak neučinil, hrozila by mu pokuta v rozmezí od jednoho až do deseti tisíc korun,“ vysvětluje starosta Ondřej Lochman.

Podle starosty ale na obyvatele domu stížnosti nejsou. „Poslední jsme obdrželi před více než půl rokem. Kdyby to bylo častější, určitě bychom se pokusili s majitelem dohodnout,“ dodává starosta.

Do domu se vstupuje těžkými železnými vraty, která jdou stěží otevřít. Hned za nimi je vidět, že zahrada není udržovaná. Místy jsou pohozené nepotřebné věci. V zadní části, v objektu, který před pár lety vyhořel, bydlí dva muži a žena. Rozhodně nepůsobí agresivně a téměř hned se s námi dávají do řeči.

Václav Kaštánek, správce objektu, nám ochotně nabízí prohlídku svého obydlí. Na otázku, co s domem bude dál a zda se nechystají alespoň část u silnice opravit, říká, že právě tato část už brzy půjde k zemi. „Už jsme dokonce obdrželi demoliční výměr a během října bude tento dům zbourán,“ prozrazuje starší muž, který sebe a své přátelé  označuje za squatery, přestože tam nebydlí nelegálně.

„S lidmi z okolí vycházím dobbře. Se mnou a s mými kamarády problémy nejsou,“ říká Kaštánek.

Téměř sedmdesátiletý muž je přitom stejný jako jeho vrstevníci. Má několik vnoučat i pravnoučat, se kterými se podle svých slov pravidelně vídá, stejně tak jako se svými rodiči, kteří žijí na druhé straně České republiky. Jak sám říká, liší se jen způsobem života. „Máme tu všechno, co potřebujeme. Jsme spokojení,“ ujišťuje.

Místnosti, kde tito lidé bydlí, jsou plně vybaveny. Nechybí tam televize, lednička ani malá kamna nebo vařič. „Jediné, co nám tu skutečně chybí, je voda, ale s tím už jsme se vypořádali. Používáme dešťovku,“ objasňuje. Mezi obyvatele patří taky malý voříšek, kvůli kterému se Václav Kaštánek už několikrát dostal do konfliktu s policií. „On pořád utíká. Už jsem kvůli němu platil i pokutu,“ přiznává muž.