Pepíka Štajnera jsem dlouho vnímal jako dobrého stolního tenistu a nadšeného fandu boleslavského fotbalu.

Začátkem osmdesátých let se stal vedoucím A mužstva fotbalové Auto Škody, pro tuto práci jej získal tehdejší úspěšný trenér Petr Polák, oba se znali z „pinčesu“. V té době jsem dělal na fotbale hlasatele a vnímal jsem nahoře v pověstné rozhlasové věži, jak po skončeném utkání byla na místě, kde Pepík seděl, vždycky hromada špačků, protože napínavý druholigový zápas celý prokouřil.

V roce 1986 jsem jej získal pro práci hlasatele a měl jsem tehdy velmi spolehlivého kolegu, ostatně hlasatelské činnosti se věnoval po celý další život a nejen ve fotbale a nejen v Boleslavi, takhle ho znali v Bělé, Dobrovici, Rejšicích a na jiných místech. Pepa se stal také na čas předsedou oddílu kopané Auto Škody, bylo to v roce 1987, kdy zde poprvé působil trenér Šmarda. Ostatně se Šmardou a Dočkalem byli dobrými přáteli.

Po revoluci, kdy byla nejistá pomoc automobilky, byl na určitou dobu také sekretářem tohoto oddílu, v té době byl problém najít sponzora a pamatuji se, jak jsem s ním byl v Praze na námluvách s Borisem Korbelem, který tehdy vlastnil pražskou Slávii. Zdejší fotbalový klub pak na 222 dnů nesl název Slávie Mladá Boleslav, ale štěstí to zdejšímu fotbalu nepřineslo. Byl rád, když se zde k fotbalu dostal Josef Dufek a akciová společnost podporovaná městem Mladá Boleslav.

Poslední roky svého života prožil Pepa Štajner jako sportovní novinář v redakci Boleslavského deníku. Byl zde nejstarší a byl pro svou kamarádskou přímou povahu všemi ctěn. Do posledních měsíců života plnil Pepa svými články stránky tohoto deníku.

Josef Donát, bývalý šéfredaktor Boleslavského deníku a listu Boleslavan, současnýkomentátor Deníku