Podzimní sluníčko se ještě zdaleka neprobudilo a čekárnu na transfuzní stanici ozařuje jen studené světlo zářivek.
Přesto tady v úterý ráno vládne čilý ruch. V čekárně sedí několik mladých slečen i čerstvě osmnáctiletých kluků. Už za sebou mají kontrolní odběr krve a lékařské vyšetření. Za pár minut postupně půjdou do odběrové místnosti.
Ti, kteří jdou darovat krev poprvé, jsou mírně zamlklí a je znát, že je do značné míry ovládá strach. Strach z neznámého.
Na místo, kde každý týden darují krev desítky lidí, přišla skupina studentů ze Střední odborné školy a odborného učiliště na Jičínské ulici.
„Vyrážíme s žáky a studenty sem na transfuzní stanici dvakrát do roka už od roku 2009," říká učitelka Marcela Pantlíková. Cílem této organizované akce je přimět maximum mladých lidí k dárcovství krve. Darovat krev mohou až studenti starší osmnácti let.
„Dnes nás bude jen asi třicet, ale chodí nás i kolem padesáti," dodává učitelka účetnictví a ekonomie, která sama má za sebou osm desítek odběrů.
Napětí mezi studenty je patrné. Co vás vůbec vedlo k tomu, že jdete darovat krev?
„Každý by ji asi měl darovat, nikdy přeci nevíme, kdy ji my sami budeme potřebovat," říká Nikola Korpášová. „Mám krve dost, tak proč se nepodělit. Chtěl bych do budoucna darovat i kostní dřeň, pokud to půjde," přidává svůj názor Daniel Bayer.
„Bojíte se?" zní další otázka. Všichni se jen trpce pousmějí a nesměle přitakávají. „A máte větší strach z maturity a závěrečných zkoušek nebo tady z darování krve?"
„Tak to určitě z maturity," hlásí Nikola Jará, další z prvodárců. Za pravdu jí dávají i ostatní. „Ze závěreček mám určitě větší strach," souhlasí Daniel Bayer. „Byl bych rád, kdybych měl nulku. To by bylo skutečně fajn," dodává Daniel.
