Spousta lidí se do takové situace dostane kvůli tomu, že přijde o práci a nedokáže ve věku 50-60 let zvládnout požadavky dnešní doby, nedokáže si najít práci, spíše ho nikde nechtějí. Ne vždy je totiž pro zaměstnavatele rozhodující praxe, ale spíše to, jak vypadá a kolik umí jazyků.

V Mladé Boleslavi klesl, počet lidé bez domova. V Naději to ale tak nevnímají. Vedoucí Naděje Ivona Horáková spíše vnímá, že jejich počet narůstá a s nadcházející zimou bude situace ještě dramatičtější.

Jak si lidé takové zařízení představí? Někteří jistě jako „špinavou díru“. Jejich představa je ale zcela mylná. Prohlédli jsme si zařízení a zároveň si povídaly s vedoucí centra Ivonou Horákovou.

Naděje

„Tady je naše denní místnost. Sem může přijít kdokoli, zazvoní u dveří, služba mu otevře a zjistí, co od nás očekává, co potřebuje a podle toho se odvíjí naše pomoc,“ říká vedoucí noclehárny Naděje Ivona Horáková.

Na denní místnosti je pár stolů, židle. Také ale televize, knihy a nějaké hry. Hlavně je tam teplo. V Naději je také místnost, které říkají šatna. Je tam spousta věcí od triček, po boty, zimní bundy, ale také deky a matrace. To všechno je k dispozici lidem bez domova v zařízení Naděje zcela zdarma. A kde se věci berou? Všechno jsou to bezezbytku dary od místních občanů, kteří chtějí pomoci.

Lidem je na centru k dispozici sociální pracovnice, která s nimi rozebere jejich situaci a snaží se jim poté společně s vedoucí zařízení Ivonou Horákovou pomoci právě v tom, co nejvíce potřebují. Mnohdy jsou to nové doklady, hmotná pomoc v nouzi, brigáda, urovnání či domluvení splátek u různých společností a hlavně je to samozřejmě psychická pomoc.

Všechny tyto kroky vedou k tomu, aby se člověk, který centrum Naděje navštíví, co nejdříve začlenil zpět do normálního života. Problémem ale mnohdy je alkohol nebo drogy, v takovém případě takovému člověku Naděje nepomůže. „Jakmile u nás zazvoní člověk podnapilý nebo pod vlivem drog, nemůžeme ho vpustit. Chráníme naše klienty, kteří jsou po této stránce v pořádku a také sami sebe. Už se nám tady totiž stalo, že jsme tady měli klienta a ten ostatní i nás samotné ohrožoval nožem, museli jsme tehdy přivolat policii,“ popisuje dramatickou situaci vedoucí Naděje Ivona Horáková.

Terénní pracovnice

V Naději působí i dvě terénní pracovnice, které v podstatě chodí po městě, vyhledávají lidi bez domova a nabízejí jim pomoc. Mnohdy je to velmi obtížné s nimi vůbec navázat kontakt. „Oni se za to, jak dopadli, velmi často stydí a nemají k pracovnicím důvěru. To je asi nejdůležitější, získat si jejich důvěru a pak už s nimi můžeme pracovat a hlavně jim dokážeme lépe pomoci, každý člověk je jiný a má jiné problémy a potřeby,“ uvádí Ivona Horáková.

Strava

„Pečivo dostáváme od pekáren a k tomu je tady v centru vždy něco připraveno, klienti mají ale možnost si donést jídlo svoje a v místnosti, která je pro tento účel určená si ho ohřát a sníst,“ říká Horáková.

„Snažíme se klienty co nejdříve vrátit zpět do normálního života. Musí mít práci a bydlení. Práce je u starších problém, ale často je to například alespoň pro začátek brigáda. Horší je to s ubytováním. V Mladé Boleslavi jsou ubytovny velmi drahé a podmínky v některých špatné,“ uvádí ze zkušenosti Ivona Horáková.

Aby se nebrečelo

„Člověk musí mít náhled na tu jejich situaci, nemůže sedět a plakat s nimi, protože by jim nepomohl. Snažíme se člověka, který k nám přijde nasměrovat k tomu, aby se pustil do řešení svých věcí, my mu pomůžeme, ale on je ten, který je za to zodpovědný a musí bojovat za to, aby se jeho situace zlepšila,“ říká usměvavá vedoucí Naděje Ivona Horáková.

„To bychom potřebovali, abychom pokryli požadavky klientů, ale z finančních důvodů to není možné. Dotace se ztenčují. Už v minulém roce jsme byli nuceni, propouštět pracovníky centra, zkracovat pracovní dobu a šetřili jsme, kde se dá,“ říká se smutným výrazem v obličeji Ivona Horáková.

Kontejnery

Člověk hrabající se v kontejneru, vzbuzuje u většiny z nás pohoršení. Ne vždy je to ale člověk bez domova. „To je pravda, naše terénní pracovnice například oslovily ženu u kontejneru, že jí chtějí pomoci a ona se na ně obořila, co si to dovolují a že ona přece žádný bezdomovec není.
Nebo se stalo, že oslovily pána na autobusovém nádraží, byl zarostlý, s igelitkou v ruce a on jim na nabídnutou pomoc odpověděl, že jede domů a že pracuje ve Škodovce.

Takže rozpoznat v dnešní době opravdového člověka v tísni, který potřebuje pomoc v nouzi, není mnohdy jednoduché.

Podívejte se do úterního tištěného vydání našeho Deníku, kde se dozvíte ještě více informací, skutečností a faktů.