Stará sokolovna fungující v bývalých masných krámech, na jejichž místě dnes stojí parkoviště v Pivovarské ulici na začátku 20. století přestala jednotě vyhovovat.

V roce 1902 byla podána žádost o povolení stavby nové sokolovny doplněná peticí s 500 nesokoloskými podpisy. Město se k ní postavilo vstřícně a dokonce věnovalo pozemek  v Palackého ulici.

Sokolské snažení získalo sympatie v celém okolí. Výrobci stavebního materiálu věnovali na stavbu cihly, jiní dali k dispozici své povozy.

Stavební plán vypracoval architekt Josef Kulhavý, jehož návrh postavit stavbu v renesančním stylu byl realizován. Vnější výzdobu měl zhotovit Jan Kříženecký, architekt a průkopník českého filmu z Prahy.

Při příležitosti 40. výročí vzniku jednoty v červnu 1903 bylo součástí oslav položení základního kamene za přítomnosti osobností veřejného života. Každý z pánů popřál sokolu něco do vínku.

Předtím na pozemku probíhala společná cvičení, město zaplavili návštěvníci. Atmosféra byla slavnostní.

Přes finanční problémy v průběhu stavby, byla sokolovna zdárně dokončena. Její otevření proběhlo 2. července 1905 za přítomnosti stovek sokolů z celé země.

Atrakcí bylo 30 jízdních sokolů v čele průvodu, z nichž 16 přijelo z Prahy po silnici. Ve městě je doplnili jezdci z Mladé Boleslavi.

Opět došlo na společné cvičení i nefalšovanou lidovou slavnost před novostavbou.

V tomto významném roce byl starostou místní jednoty Antonín Hercík a samotná jednota sdružovala 484 členů.

S novými moderními prostorami se činnost sokolů v oblasti sportu i kultury mohla pozvednout do zcela nových výšin.