Neměli jsme vysoké cíle, jeli jsme především pro radost z jízdy, říkám si nyní. Pravdou však je, že jsem očekával trochu lepší výsledek. Přesto byla účast v závodě spotřeby opět vynikající zábavou s báječnou přátelskou atmosférou.

Po loňském úspěchu, kdy posádka Weiss – Mareš, reprezentující redakci Boleslavského deníku, vybojovala v kategorii médií 2. místo, jsme museli čelit výzvě.

Účast bravurního navigátora Ladislava Mareše v soutěži úsporné jízdy pořádané Autoklubem Škoda letos na poslední chvíli znemožnily jeho pracovní povinnosti, a tak se na startovní dráhu za Deník postavila nová posádka – já opět na postu řidiče a můj kamarád Lukáš Sedláček jako navigátor.

Z nabídky novinářských vozů jsme si zvolili model Škoda Rapid s výbavou Elegance v barvě denim blue s benzínovým motorem 1.2 TSI 63 kW a hned po prvním nastartování jsme poznali, že v tomto blankytně modrém krasavci se nám bude líbit.

Start 1. etapy

Zatímco soutěžící, kteří se do závodu, jenž proběhl v sobotu, přihlásili sami za sebe, podstupovali se svými vozy technické prohlídky, naše posádka spadající do kategorie médií musela pouze dotankovat a nechat zaplombovat kapotu a víčko nádrže.

Po krátkém úvodním slovu hlavního organizátora Josefa Pálky a upozornění na možná úskalí, která způsobily aktuální silniční práce, jsme se připravili na start s vidinou předních příček.

Naše posádka s číslem 22 měla dost času. Mezi závodníky byly letos dvouminutové rozestupy. Volný čas jsme však zcela vyplnili zuřivým seznamováním s výbavou vozu a zejména hledáním ukazatele okamžité spotřeby. Nakonec se to s pomocí kolegů podařilo. Moderní technika nám však dala zabrat.

Ostatně, s mou felicií má Rapid kromě značky společného pramálo.

Náš vůz odtlačili organizátoři na start. Nyní už ani kapka benzínu nesmí přijít nazmar. Pár úsměvů pro fotografy a je odstartováno.

Opouštíme parkoviště u Škoda Sevice Training Centra v Kosmonosech a míříme na Českou Lípu, abychom se záhy odchýlili a přes Mladou Boleslav zamířili do Nymburka.

Spotřeba z počátečních 6 litrů klesá na 5,8. Nic moc, srovnáme-li ji s normovanou spotřebou vozu, která činí 5,1 litru na 100 kilometrů.

Projíždíme Nymburk a přes Poděbrady se dostáváme do krizového místa – Nové Vsi. Frézování silnice a provoz řízený kyvadlově semaforem nás brzdí.
Pět minut, deset minut… Ze soutěžního vozu před námi vybíhá navigátor a v krajnici ulevuje své potřebě. Také můj navigátor hodnotí situaci jako málo dramatickou, opouští kabinu a s cigaretou míří k semaforu kráče vedle auta.

Čekáme snad 15 minut, ale jsme v klidu. Zatím jedeme bez zádrhelu. Jen ta spotřeba nějak neklesá, ačkoliv tu okamžitou držíme takřka pořád kolem 4 litrů.

Zádrhel

Směřujeme do Chrudimi. Po jejím projetí nás čeká druhý nebezpečný úsek.

Uzavírka obce Kočí zkomplikovala organizátorům práci a ti museli do itineráře vložit nový list pokynů k objížďce. Držíme se jich, ale chvilkové zaváhání nás vyvede z míry. Přejíždíme odbočku a ve snaze neztrácet čas se v síti okresních silniček zamotáváme víc a víc. Ztrácíme čas, nabíráme kilometry. Na chvíli raději zastavujeme vedle cesty.

Díky navigaci opět získáváme představu o tom, kde se náš soutěžní Rapid nachází, s hrabáním opouštíme příkop, hlína lítá na všechny strany, ale pokračujeme v cestě. Brzy natrefíme na jinou soutěžní posádku, jejíž přítomnost nás přesvědčí, že jedeme správně.

Když však při další kontrole trasy vůz ruských novinářů zastaví za námi a snaží se od nás zjistit správný směr, pochopíme, že stejně jako my doplatili na svou nepozornost.

Konečně se vracíme na trasu. Projíždíme Hrochovým Týncem, Zámrskem a před Chocní potkáváme další dvě soutěžní posádky. Rusové zatím zmizeli někde za námi. Máme dojem, že soutěž vzdali a míří přímo do Kvasin – do cíle první etapy.

Na posledních několika kilometrech se rozhořívá závod mezi námi a dvěma posádkami. Předjíždíme se v závratné rychlosti 80 km/h, což se v soutěži často nestává. Nakonec přijíždíme do Kvasin.

Jedeme dál

Po rychlém obědě se loudáme k vozu. A přicházíme právě včas, už jsme na řadě! Tedy, naši známí Rusové, kteří dojeli zázračně před námi, mají startovat ještě dříve, ale zatím jsou stále na obědě. Vracejí se a startují přímo z parkoviště.

I my se pouštíme zpět na trať. Čas ztracený blouděním nám však silně schází.

Navigátor Lukáš propočítává trasu a zjišťuje nejzazší možný čas dojezdu. A ten je sakra blízko. Projíždíme Velichovkami, Lázněmi Bělohrad a od Jičína se vracíme k Mladé Boleslavi.

Poslední kilometry mezi Kněžmostem, Bakovem a Kosmonosy už doslova letíme. Do cíle přijíždíme s minutovým zpožděním s nejšpinavějším automobilem. Uf, nediskvalifikují nás!

V hlavní budově sledujeme průběžné výsledky a jsme svědky toho, jak se odsouváme stále dál a dál. Se spotřebou 4,79 l/100 km končíme na neslavném 58. místě z 65 posádek, na 12. místě mezi novináři. Naši ruští kolegové byli nakonec diskvalifikováni.

O rozruch se však ještě postará posádka, která s dvoulitrovou octavií dorazí do cíle mezi posledními a se spotřebou 1,8 l/100 km. Polovina závodníků reptá cosi o protestech, polovina se směje.

Extrémní výsledek je nakonec zhodnocen jako důsledek závady na ventilu nádrže. Vůz však ještě čeká prohlídka.

Ceny jsou rozdány, putovní pohár si opět odnáší kosmonoská posádka Hustokrutostřelci a všichni se těší na Škoda Economy Run 2014.