Jeden takový turnaj se konal právě v Mladé Boleslavi, na Střední průmyslové škole, a to za účasti studentů místních škol –  z Mladé Boleslavi, ale zúčastnili se i studenti z gymnázia v Nymburce, nebo ze základní školy Semčice, ale třeba i z Milovic. Jak jsme se dozvěděli, konal se v pořadí už šestý ročník. A nebyla to rozhodně žádná nuda, což koneckonců potvrdil i přítomný koordinátor Marek Komárek.

„O nudě nemůže být vůbec řeč. Piškvorky totiž nabízejí podobně atraktivní podívanou plnou napětí a adrenalinu, jako například velké šachové turnaje,  nebo turnaje v pokeru," uvedl Komárek. V týmu je vždy pět hráčů, nastoupit ale mohou i ve třech. I v takovém počtu se totiž dá vyhrát dvanáct vítězných bodů, které tým potřebuje.

„Hrát  může úplně každý, je to hra pro všechny věkové kategorie. Viděl jsem hrát i stařičkou babičku, a šlo jí to, musím říct, hodně dobře. Takže na věku opravdu nezáleží," nechal se slyšet koordinátor Komárek a dodal: „My to máme na tomhle turnaji ale nastavené tak, že na pohlaví sice nezáleží, ale věkově je to ohraničeno od osmých ročníků základních škol do čtvrtých ročníků škol středních.

Jak jsme se také dozvěděli, podvádět se prý dá i u piškvorek. Když třeba někdo z hráčů napíše v nepozornosti spoluhráče dva znaky najednou. „Neměli by, ale stává se to. Měli by mít tolik slušnosti, že se takové věci nebudou stávat, ale je to jako se vším. Vždycky se někdo takový najde, stane se. Jinak  hráči mají svoje taktiky a schémata. Dle mého je to hodně o chytrosti. Já bych opravdu srovnal piškvorky s šachy, nebo pokerem," řekl rozhodně koordinátor akce.

Kromě podvádění se prý dá i manipulovat. Často se používá  taktika mluveného slova. Protihráč prostě mluví a mluví, je jedno o čem, ale svého „soka" tím může pěkně znervóznět. Stalo se dokonce, tedy ne na turnaji v Boleslavi, že jeden hráč hypnotizoval  druhého. Podrobnější informace o soutěži naleznete na webu soutěže www.pisqworky.cz, kde najdete kromě jiného také správná pravidla pIšQworek.

Trapičky: Jsme ještě puberťačky, ale piškvorky hrát docela umíme…

Říkají si Trapičky a je jich pět. Piškvorky je baví, a to tak moc, že sestavily tým a pustily se do soutěžení. Povídali jsme si s Kristýnou, Sašou, Martinou, Markétou a Evou.
Pokolikáté jste na takovém turnaji?
Poprvé.
Jak jste dávaly dohromady svůj tým?
Hledaly jsme mezi kamarádkama. Nakonec je nás pět, pro tuto hru by ale stačilo, abychom byly jen tři. Pět je lepší.
Kde a jak často trénujete?
Většinou o přestávkách a tak často, jak jen to jde.
Jsou piškvorky o náhodě, nebo spíš o chytrosti?
Tak samozřejmě za něco může i náhoda, ale také existují různé triky a fígle, které se dají naučit. Spíš je to ale o chytrosti.
Jak vidíte svoje šance, daří se vám?
Zatím dobrý, zatím se nám daří.