Už tomu bude šest let od chvíle, kdy Helena Červená, koordinátorka seniorských aktivit, oslovila mladoboleslavské seniory a nabídla jim, zda nechtějí vystoupit na prkna, která znamenají svět. První reakce byly spíše opatrné, dnes už by si však dvě desítky ochotníků život bez společného hraní jen těžko dovedly představit. Zaplněný diář jim kde kdo závidí.

„Spousta z nás měla na začátku velkou trému. Nejdřív z toho, zda se naučí text, potom sami před sebou a nakonec před diváky. Nikdo předtím divadlo nikdy nehrál," vzpomíná na začátky Eva Drahotová, která se zprvu nejvíc bála toho, že se sama sobě bude na jevišti smát, a dnes už přitom funguje jako asistentka režie.

Zájemci se však nakonec přece jen našli. Celá řada z nich se však paradoxně nechtěla objevit na jevišti. Někteří dávali přednost výrobě rekvizit a kulis, jiní šití kostýmů. Přesto byl jejich odpor časem prolomen.

„Kvůli divadlu jsem se vzdal kulečníku. Žena jednou přišla domů ze zkoušky a říká: Mám pro tebe dvě zprávy. Už nejsi host, ale jsi členem seniorského klubu, a potřebujeme tě jako šerifa. Dnes jsem v souboru pátý rok, a když jdu spát, přeříkávám si všechny role, abych je nezapomněl," kroutí hlavou Jiří Šíma. Jedním dechem podotýká, že z něj manželka Anna, která je v souboru činná také jako autorka, udělala komedianta.

Ještě předtím, než divadlo nazkoušelo první plnohodnotný divadelní kus, osahávali si jeho herci herecké umění v kratších výstupech a scénkách. Právě na nich se naučili zřetelně vyslovovat, pracovat s hlasem a zvykli si i na pohyb na jevišti. Přestože dnes už mají většinu dovedností v malíku, tu a tam se z režisérské stoličky, kde sedí Helena Červená, stejně nekompromisně ozývá: „Nahlas!", „Neotáčej se zády!" nebo „Musíš to říkat do lidí."

Seniorské divadlo HEČ.

Mirko Červený (vlevo) a Jiří Šíma ve Vánoční pastýřské hře. Foto: Archiv souboru

Dnes má soubor na svém kontě čtyři divadelní hry a stejný počet komponovaných hudebních pořadů takzvané Seniorské kapely. Velkou devizou divadla HEČ je právě jeho vztah k hudbě. Herci i herečky zpívají rádi a v jejich řadách působí i čtyři dámy z pěveckého 4Tria, které hudební party táhnou.

„Na začátku jsme zpívali bez hudebního podkladu, ale nebylo to ono. Někdy se dostaví chrapot a senioři, kteří jsou našimi nejčastějšími diváky, často nedoslýchají. Proto dámy ze 4Tria nahrály písničky ve studiu u pana Klipce. Přestože v představení zpívají naživo, jejich zpěv nahrávka posiluje," vysvětluje Helena Červená.

Všichni herci dávají za pravdu Magdě Piroutkové, že diváci mají jejich hraní rádi také proto, že si mohou známé písničky zazpívat společně s herci.

Herci si vyrábějí kostýmy, scénu i rekvizity

Přestože soubor nemá žádný příjem a hraje takříkajíc „za buřta", co se týče výpravy, herci si společně vždycky nějak poradí. Pánové, mezi kterými svou řemeslnou zručností září Václav Verner (autor pohyblivého mlýnského kola nebo jesliček), dají vždy dohromady scénu, dámy se postarají o kostýmy a další rekvizity. Například o pečenou husu, kterou její autorka uháčkovala.

„Všechny musím pochválit. To, že se do divadla pustili ve svém věku, je obdivuhodné. Nejstarší z nás je Hedvika Pecenková, které je 81 let, I další se ale blíží k osmdesátce. Nejčastěji nám je přes sedmdesát," prozrazuje Červená.

Výjimkou je trojice vnuček, které v divadle HEČ hostují. O zážitky tak nemá nouzi například Alžběta Matoušková: „Jednou jsme hráli v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy a po představení za námi někteří diváci chodili, plakali a vyprávěli nám svoje životní příběhy. Docela mě to vzalo," vzpomíná herečka, která bude letos maturovat.

S úsměvem na tváři celý soubor vzpomíná také na pravidelná hraní ve slovenském Pezinoku, kam jezdil reprezentovat Mladou Boleslav. Hry zasazené do minulosti k tamějšímu jarmarku dobře pasovaly a dámy ze souboru tam slavily úspěch i se svým kuchařským uměním. Jednou uvařily přímo na náměstí v kotlících fazolovou polévku a do poslední misky ji rozprodaly.

Hraní za buřta

Divadlo HEČ hraje ale především v regionu. Vrací se například do Dolní Krupé, kde jim starosta Lukáš Nedvěd před časem připravil příjemné překvapení.
„Po představení se pan starosta objevil ve dveřích a říká: Slyšel jsem, že hrajete za buřta. Tak tady je máte! V ruce měl dva pekáče grilovaných buřtů," vypráví Magda Piroutková. Po hraní v Nepřevázce zase celý soubor jeden nadšený divák pozval na griotku.

Herci se shodují na tom, že jim přátelé, kteří o jejich divadelním koníčku vědí, závidí. Před Vánoci hrál soubor během měsíce pětkrát, takže některé herečky ani nestíhaly péct cukroví.

„Vždycky říkám: nežehrejte na to, že máte plný kalendář. Kdybyste seděli doma, akorát byste přepínali televizi a byli byste naštvaní," dodává Helena Červená.

Soubor se nyní připravuje na 8. února, kdy bude hrát v Pňově-Předhradí na Kolínsku. Přestože cestování a neustálé stěhování rekvizit herce vyčerpává, svou zálibu by za nic nevyměnili.