Dětský domov Krnsko má kapacitu 48 dětí, nyní jich zde žije pětatřicet. Jejich fluktuace je však značná. Také o tom jsme se bavili s novopečeným ředitelem domova Josefem Povolným.
 

Funkci ředitele dětského domova zastáváte teprve krátce. Jak dlouho?
Měsíc. Ale pracuji tady už dvanáct let, takže docela dobře vidím pod pokličku. Předtím jsem dělal deset let u policie a spolupracoval s panem ředitelem, když dětský domov fungoval ještě na Stránově.

Před dvěma týdny jsme čtenáře informovali o zapojení dětského domova do společného projektu Nadace Terezy Maxové dětem a Škody Auto Rozjedu to!, který se snaží děti motivovat ke vzdělání a hledání zaměstnání. Zapojujete se i do dalších projektů?
Ano, je jich víc. Například projekt Acenture je na rozdíl od Rozjedu to!, který cílí na děti ve věku 11-15 let, zaměřený na podporu dětí, kteří už z dětského domova odešli. Protože to ale v běžném životě mají těžké, je jim k dispozici člověk, který jim pomáhá při vyřizování běžné životní agendy stavebního spoření, kontaktu s úřady, rozvíjení finanční gramotnosti.

Jaká úskalí dětem opouštějícím dětský domov hrozí nejvíc?
Velký problém jsou například rychlé půjčky. Děti si často napůjčují a dostanou se do dluhové pasti, ze které už není úniku. Podpora je potřeba podle mého názoru především v době, kdy děti domov opouští. Dokud jsou tady u nás, jsou zabezpečeny a jejich problémy tady vyřešíme. Odchod z dětského domova ale mnohdy znamená ztrátu naučeného řádu.

Daří se děti zaměstnávat?
Vcelku ano, přes personální agentury. Dva chlapce máme ve Škoda Auto, kde se už osvědčili. Nebýt zmiňovaných projektů, mohli skončit úplně jinde. Například závislí na sociálních dávkách a záchytném systému.

V jakém věku vlastně děti dětský domov opouštějí? Nebo je to variabilní?
Je to variabilní. Ústavní výchova končí osmnáctým rokem, ale jde zažádat o její prodloužení o jeden rok. Ve své podstatě, pokud děti dovrčí osmnáct let a dále studují, nabídneme jim možnost setrvat. Jsou dospělí, takže si mohou dělat, co chtějí, ale zároveň musí dodržovat určitá pravidla domova. Například před několika dny jsem mluvil s jednou naší vysokoškolačkou, která je v pátém ročníku inženýrského studia. Takhle starým lidem už dětský domov a další organizace spíše zajišťují servis, aby mohli dostudovat. Děti se na osmnácté narozeniny velmi těší, myslí si, že toho nebudou tolik muset. Pořád jim ale zůstává oznamovací povinnost tak se přibližují skutečnému životu. Dívka může přes noc zůstat u přítele, my ale musíme mít vždy možnost jeho nebo jeho rodinu kontaktovat.

Jak tady vlastně funguje soužití vašich svěřenců?
V každém domečku žije jedna rodinná skupina o šesti až osmi lidech. Ty skupiny jsou koedukované a jsou v nich namíchané děti ve věku od tří do osmnácti let. Naším cílem je nasměrovat skupiny tak, aby fungovaly jako běžné rodiny. Teoreticky to vypadá dobře, v praxi to někdy trochu skřípe. Je to ovšem model zakotvený v zákoně.

Jak dětský domov funguje společně s obcí? Žije si vaše zařízení vlastním životem, nebo je součástí dění v obci?
S obcí spolupracujeme přes školu. Velká část dětí totiž chodí na základní školu přímo v Krnsku. Společně pořádáme a také se účastníme třeba dětského dne, masopustů a dalších tradičních aktivit. Určitě si umíme vyjít vstříc.

Dostačuje v rámci republiky kapacita dětských domovů? Jaký je současný trend?
Ta situace je komplikovaná. Existují instituce pěstounských rodin, náhradních rodin a může se zdát, že dětské domovy jsou na ústupu. Tak to ale není. Je ale třeba si uvědomit, že každé takové zařízení má úplně jiné zázemí, které je odvislé od prostředí. V tom je naše velká výhoda. Díky našim sponzorům děti neměly třeba v září jediný volný víkend, každý týden je čekal nějaký výlet nebo zajímavá aktivita. Jsou ale také regiony, kde to dětské domovy mají v mnoha ohledech těžší. Do velké míry jde také o osobní kontakty.

Jakým způsobem se děti do dětských domovů nejčastěji dostávají? Je nějaký důvod číslo jedna?
Žádné dítě tady u nás není sirotek. Jsou to především drogy, alkoholová závislost, rodiče ve výkonu trestu, týrání svěřené osoby, sexuální zneužívání nebo sociální situace, která by sice neměla být důvodem pro umístění do dětského domova, ale je to právě naopak nejčastější důvod. Tím jsme vyčerpali celou škálu. Umístění do dětského domova je ovšem nejkrajnější situací. Vždy se hledá řešení v širší rodině. Není to tak dávno, co nám sem maminka přivedla dvě děti, ať si je tady necháme. Vysvětlovali jsme jí, že to není tak jednoduché, že musí rozhodnout soud, ale druhý den jsme je tu měli.

Ve funkci jste měsíc. Napadá vás ale už nějaká záležitost, ve které by dětský domov potřeboval pomoct?
Určitě v uplatňování dětí na trhu práce a hledání potenciálních zaměstnavatelů. Nabízíme možnost se s chodem dětského domova seznámit a vytipovat si potenciálního zaměstnance. V okolí kromě Škody spolupracujeme třeba s Johnson Controls a dalšími subjekty především v oblasti automobilového průmyslu. Ocenili bychom ale i zájem třeba ze strany obchodních řetězců. Nesmírně důležitá je totiž návaznost. Ale každý nás nejprve musí poznat. Řada dětí k nám přichází z rodin, kde je určitá genová zátěž, nepodnětné prostředí, kde rodiče do zaměstnání nedochází a děti nemají správný vzor. Nechápou, proč lidé chodí do práce, když jejich rodiče si pro peníze zajdou v pátek na úřad. To není výsměch, to je absence správného modelu.