Hořící úly a včelaři skrývající pohnutí nehezký výjev se v poslední době stále častěji objevuje v novinách i na televizních obrazovkách. Mají se včelího moru obávat také mladoboleslavští včelaři? Předseda Včelařského spolku pro Mladou Boleslav a okolí Leoš Dvorský říká, že nemusí. V případě, že zůstanou na pozoru a budou se o včely starat.
 

Když se člověk podívá na mapu oblastí, kde mor zuří, zjistí, že jde o takřka celou oblast Moravy. Proč tomu tak je?
Víte, mor včelího plodu, správněji bychom vlastně měli říkat bakteriální onemocnění včelího plodu, je velmi pomalá nemoc. Kdyby ho včelaři uměli rozpoznat včas a podnikli by preventivně-léčebná, ozdravná opatření, mohlo být vše pod kontrolou. Jenže oni příznaky nepoznali a včelstva třeba rok předtím, než byla spálena, „normálně" fungovala. A to už byla nemocná.

Pálení úlů, včel a veškerého vybavení. Je to po diagnostikování moru vždy nevyhnutelné?Vyhláška říká, že se likvidují včelstva, kde byl mor laboratorně a klinicky potvrzen. V případě, že jde o víc než patnáct procent včelstev na stanovišti, likvidují se všechna. To je nesmysl. V případě, že je část včelstev ušetřena, je třeba provést právě opatření, o kterých ovšem vyhláška nehovoří. Je to ale naprosto nezbytné pro obhajobu stávajícího postupu.

Jaká to jsou?
Přeložit včely do zcela nových, nebo desinfikovaných úlů, a přemést je na mezistěny. Prostě je nechat vystavět nové dílo v úlu. Tohle by ovšem neměl udělat jenom zasažený včelař, ale také jeho sousedé. Za hnutí Šance pro včely jsem byl přizván k přípravě nové vyhlášky, kde právě povinnost těchto opatření prosazuji. Trochu mě překvapuje, že to už dříve nenavrhli veterináři. Pravděpodobně je to nenapadlo, protože nejsou včelaři, což se dá pochopit. Jen mě udivuje, že jim to nenavrhl Český svaz včelařů nebo některá jiná občanská sdružení. Starost o zdravotní stav včelstev, to je přeci vrchol spolkové činnosti.

Co tedy vidíte jako hlavní důvod šíření moru?
Klesající odborná úroveň včelařů. Když jsem před dvaapadesáti lety včelařit začínal, byla radost každého včelaře poslouchat. Oni o těch postupech jenom nemluvili, oni je skutečně dělali. Například zásada, že každých tři až pět let se včely přeloží do nového, nebo čistého úlu. Ten kdo nenechal ročně včely vystavět 50 procent nového díla v plodišti, byl považován za barbara. To dnes z ekonomických důvodů také spousta včelařů nedělá. Jsou v tom peníze. Jenže obyčejný tenkostěnný úl si může přece vyrobit doma každý a včely staví plásty i bez mezistěn.

Dělá místní organizace nějaká speciální opatření?
Rozhodli jsme se každý rok vylosovat tři včelaře, kteří absolvují vyšetření moru včelího plodu ze zimní měli. Snažíme se včelaře vzdělávat, vedeme je k pochopení právě těch preventivních opatření. Včelaři musí převzít iniciativu, ne čekat na veterináře.

Kdy naposledy propukl na Mladoboleslavsku mor včelího plodu?
Zhruba před 35 lety. Tehdy si naši dva začínající včelaři koupili včely ze Zamach od přítele Čákrdy. Na to, že jsou nemocné, jsme přišli hned další rok a spálili je. Od té doby nic. Tedy, abychom si rozuměli, původce moru včelího plodu je všude tam, kde jsou včely, to je přírodní zákon. Jenže ony si s ním dovedou poradit a nenechají ho propuknout, pokud včelař používá právě ta preventivní opatření. Místní včelaři mají výborné vztahy s paní veterinářkou Srbovou, která sice bohužel není včelařka, ale je ochotná vyslechnout si jakýkoliv problém a poradit. Dobrou spolupráci máme i se současným primátorem. Asi před pěti lety nám město poskytlo dotaci na odpařovače kyseliny mravenčí, které si tak každý z organizace mohl vyzkoušet ve své praxi.

Existuje vztah mezi varroázou a dalšími včelími onemocněními?
Rozhodně ano, varroáza včelstvo oslabí a učiní jej náchylnějším k nemocem. Když vezmeme v úvahu snahy vrátit do Čech černou včelu, která tu byla původně, zadělává se na další problémy. Ta včela, kterou se sem mnozí chovatelé snaží přenést, je úplně jiná než ta původní. Mimo to, tmavá včela byla více náchylná právě na nemoci včelího plodu. Tady je vidět, že problém se včelími nemocemi není ani tak problém veterinární, jako chovatelský. Rozchováváme často genetický materiál, který by v přírodě nepřežil a to je největší hřích včelařů. Když už jsme si včelu jednou z lesů a stepí přinesli ke svým domovům, máme za ni odpovědnost, odpovědnost za její další vývoj a ne jen přežívání.