Expozice ukazuje modelovou železnici, na které si lze prohlédnout nejen nákladní, ale i osobní vlaky. Při podrobném průzkumu znalci zjistí, že po minikolejích se prohánějí mašiny s vagony, které jsme mohli vidět či ještě můžeme pozorovat třeba na nádraží.
Výstavu v muzeu lze navštívit ještě tuto neděli od 10 do 12 hodin a od 14 do 16 hodin.

Jak těžké je takovou železnici postavit a co bylo nejsložitější na převozu a následné instalaci v Muzeu Bakovska, vysvětlil Petr Turek, jeden z pěti modelářů, kteří expozici připravili.

Co mohou návštěvníci na výstavě mašinek vidět?
Jednotlivé exponáty ukazují průřez celou modelářskou érou od padesátých let, kdy se do Evropy dostala železniční modelařina jako taková, až do současnosti. Prohlédnou si také, jak se modely vyvíjely. Dnes do modelářství pronikly nové počítačové technologie. Díky tomu lze do lokomotiv naprogramovat zvuk a ty se potom chovají skoro jako opravdové, to znamená, že se rozjíždí, brzdí, houkají … Dnes už modely neslouží jen jako hračka, ale při tvoření kolejišť se musí přemýšlet a hlavně je potřeba mít počítač.

Výstava je v malém sále, kolik lokomotiv se sem vešlo?
Odhadem bych řekl, že jde o desítky. Na kolejištích se prohání například model lokomotivy zvané Sergej, Brejlovci, Pershing, Eso, Laminátka či Plecháč. Prostě mašiny, které lze běžně vidět na kolejích Českých drah.

Jak dlouho se už vy sám zabýváte modelařinou a stavěním kolejišť?
Myslím, že asi od čtyř let, to znamená pětatřicet let. Dokládá to fotografie, kterou jsem s sebou přinesl také na výstavu. Takže už je to pěkně dlouhá doba.

Kdo vás k této zálibě přivedl? Nebo to byl váš nápad?
První impulz vzešel pravděpodobně od mého dědy. Když jsem byla malý, bydleli jsme u trati, takže člověk se pořád motal okolo vlaků a železnici pozoroval například při procházkách. Pak jsem dostal jednu lokomotivu, zakrátko druhou … Následně přišlo období, kdy se začala modelařina pomalu rozvíjet, takže jsem obdržel i start sety, tedy sady, a nakonec jsem si další potřebné součásti začal kupovat sám.

Mít železnici znamená mít také velký prostor. Kde máte doma kolejiště rozložené?
Přiznám se, že mám místnost, která je určena pro vláčky. Je to spíš taková nudle, nikdo mi tam nechodí, takže to byl ideální prostor pro vybudování království.

Vybudovat pořádné kolejiště se všemi detaily je záležitost několika let, že?
Máte pravdu, aby železnice vypadala dobře a nic v ní nechybělo, nemůže být postavená hned. Je to běh na dlouhou trať. A jak říkají modeláři, prostě to není nikdy hotové.

Čím máte v plánu ještě vaši železnici obohatit, doplnit?
Ještě mi toho zbývá určitě hodně. Každopádně je potřeba dodělat krajinu, aby se vylepšil celkový vzhled. Průběžně samozřejmě musím dokupovat vozidla, protože firmy neustále vyrábí nové a nové druhy. Když si prohlížím katalogy, vždycky se nechám unést a něco si pořídím. Zase si ale nemůžu koupit všechno najednou, protože železniční modelařina není zrovna levnou záležitostí.

Toužíte v současné době po nějakém voze?
Líbí se mi například restaurační vůz z první republiky. Je toho spousta. Ale jak říkám, je to spíš o penězích.

Řekněte mi, co bylo nejtěžší při instalaci výstavy. Přece jen převézt všechny modely nebylo jednoduché a zabralo to určitě hodně času.
Podle mě bylo nejsložitější sem všechno navozit. Naštěstí to mám doma nainstalované jednoduše. Prostě železnici vezmu ze zdi, kde ji mám pověšenou. Nejvíce času pak určitě spolkne balení jednotlivých vagonů a lokomotiv do krabiček, aby se nepoškodily. A tady je zase vyndat a trefit se na původní místo, kde předtím byly.