Kromě válečných letadel, tanků a lodí, si návštěvníci mohli prohlédnout i vojenské a policejní zbraně a pomůcky. Tentokrát se však nejednalo o modely, ale o reálné ukázky. Modeláři z Hradce Králové a zároveň členové Rock Tactical Academy, která se zabývá pořádáním kurzů pro veřejnost, zejména sebeobrany, taktiky a bezpečnosti, přichystala především pro pánské publikum nevšední podívanou. Zájemci si mohli obléknout třeba vojenskou kamufláž nebo plynovou masku. Seznámit se mohli i s několika typy zbraní.

Se svými výtvory se přišlo pochlubit celkem 35 malých i velkých soutěžících. Letošní ročník však nebyl příliš silný. „V porovnání s loňským rokem je počet modelů přibližně srovnatelný. Kdybych měl ale srovnávat se soutěžemi třeba před pěti lety, je jich asi polovička,“ hodnotí Pavel Štechr, pořadatel a dlouholetý člen klubu. „Může to být i proto, že se kryjeme s dalšími dvěma soutěžemi. Takže letos je to záležitost zejména místních,“ vysvětluje.

Najdeme mezi modely i nějaký unikát?

Všichni modeláři, které tu máme, jsou šikovní. Máme tu ale dva modely od dvou našich pořadatelů, ačkoli nejsou členové klubu, kteří se umístili na mistrovství republiky. Proběhlo před dvěma týdny.

Které dva modely to jsou?

Zvítězil Vyloďovací člun, stříbro pak získal Vzdušný souboj.

Do jakého časového období můžeme exponáty zařadit?

Pohybujeme se od 2. světové války po současnost. Je to tedy napříč jak obdobím, tak i kategoriemi. Na jedné straně můžeme vidět civilní vozidla, na druhé bojovou techniku. Je to opravdu různorodé.

Jaký je největší kámen úrazu při plastikovém modelářství?

Určitě nedostatek trpělivosti. Je to koníček, který spolkne spoustu a spoustu hodin.

Takže je něco, co by mohlo odradit mladé generace?

Myslím, že ano. Jsem zároveň vedoucím kroužku plastikových modelářů a myslím si, že odradit je může právě to, že musí sedět u stolu a modelařit. To znamená, že u toho nelze běhat po dílně, prohlížet Facebook, nebo dělat spoustu jiných činností okolo.

A je vás v kroužku dost, nebo byste spíše rádi přivítali někoho nového?

Máme teď pět nováčků asi z dvaceti dětí, takže myslím, že je to v pořádku. Většinou to bývá tak, že každý rok přibyde asi pět dětí, z toho dva příští rok už nepřijdou a ostatní pokračují. Děti zpravidla odpadají opravdu až v dospělosti. Většina je u nás tři roky a více.

A co vaše úspěchy na soutěžích?

Na soutěže momentálně nejezdíme jako klub. Děti vystupují jako jednotlivci sami za sebe. Ale úspěchy tu určitě jsou.

I v nějakých lepších soutěžích, nebo za hranicemi?

V dubnu jsme byli v Maďarsku, kde je největší soutěž v Evropě. A tři naši děti tu obsadily 2. místo.

Jak se modelařina vůbec hodnotí?

Jsou dva způsoby hodnocení. My na této soutěži máme oba dva. První způsob je bodovaná soutěž, kde rozhodčí posuzují shodou se vzorem. To znamená, že se k modelu přikládá stavební návod, případně fotografie daného objektu 1:1. Posuzuje se, zda je na modelu vše tak, jako ve skutečnosti, nebo jako na návodu. Celkově je tu 100 bodů a posuzuje se několik kategorií. Od čistoty, zpracování, geometrie až po jednotlivé detaily.

A ten druhý?

Druhý způsob se jmenuje Líbí – nelíbí. Je to bodování, kde se modely neberou do ruky, ale leží na stole tak, jak jsou. Je to v podstatě subjektivní názor člověka, který to hodnotí. To doslova znamená, jestli se mu to líbí, nebo ne.

To hodnotí také rozhodčí?

Většinou hodnotí rozhodčí. U nás v této kategorii roli rozhodčích přebírají soutěžící. Jinými slovy to jsou lidé, kteří modelům rozumí, není to tedy laická veřejnost. Bodovací soutěž hodnotí rozhodčí.

Kristýna Žáková