play_fill
play_fill
V pondělí 13. května odpoledne to na kraji Husovy aleje vypadalo jako za starých časů. Hloučky lidí mířili k Horce, někteří i v dobových kostýmech z dávných let. „Ještě nedávno byla i tady ta cesta alejí v hrozném stavu. Bylo tu bláto, nedalo se jít na procházku ani ten kousek mezi lípami. Teď ty vyježděné koleje zavezli a už je to zase příjemné. No a těším se na druhou stranu k lesu, to je jasný,“ svěřil se starší muž mířící na Horku.
Podobně jako asi dvě stovky dalších lidí, kteří nakonec na slavnostní otevření mostku přišli. Před symbolickým přestřižením pásky promluvili všichni, kteří se na projektu přemostění dálnice D10 podíleli. Včetně respektovaného architekta Josefa Pleskota, z jehož Atelieru AP podoba mostu pochází. „Já jsem se rozhodl, že až do konce svého života chci dělat jen užitečné věci, které budou sloužit lidem. Z tohoto mostku mám opravdu radost a přeju všem, ať vám dobře slouží,“ řekl jedenasedmdesátiletý tvůrce návrhu.
Bývalý starosta Ondřej Lochman připomněl devítiletou anabázi od první myšlenky na mostek až po současnost a poděkoval za peníze, za práci i za přičinění všech, kteří měli se stavbou co dělat. Slavnostní ráz stříhání pásky dodali Pojizerští trubači s několika fanfárami.
Zatímco se stříhalo, řada místních využila nabídky občerstvení, které bylo stylové. Lidé vyrážející na procházky do lesů si často berou s sebou na svačinku chleba s řízkem, sekanou nebo alespoň toust se šunkou. Totéž si mohli nabídnout i současní příchozí před tím, než se vydali přes nový mostek na druhou stranu, kde je po necelých dvou stech metrech čekalo další překvapení.
Poesiomat
Přes nový mostek kráčel s davy lidí také výrazný muž s kloboukem na hlavě. Ondřej Kobza se do povědomí veřejnosti zapsal projektem Piána na ulici. Hudební nástroje mohl využít kdokoliv z kolemjdoucích a zahrát si. Dalším projektem zasahujícím do veřejného prostoru jsou poesiomaty. Dá se říci, že v poslední době rostou na různých místech jakou houby po dešti. V sousedním Nymbursku jej mají už několik let v Kersku, kde připomíná Bohumila Hrabala. A je to jen pár týdnů, kdy nový zprovoznili na prvním zámeckém nádvoří v Poděbradech.
Ten mnichovohradištský je umístěn právě na úpatí Horky a může tak být cílem poutníků. Ať těch místních, nebo turistů odkudkoliv. V repertoáru dvaceti ukázek zdaleka není jen čtená poezie. Zájemci si po zatočení klikou mohou poslechnout švitoření místních ptáků s vysvětlivkami ornitologa Pavla Kverka. Nebo se něco dozvědět o historii místního podniku Liaz. Případně si pustit písničku rockové skupiny Diskant založené roku 1977 právě ve městě pod Horkou. „Je to takový totem vyrůstající ze země, který patří místnímu kmenu Mnichovo Hradiště. Vy jste si vybrali vaše náčelníky a slavné lidi, z čehož pak vznikl výběr dvaceti nahrávek. Jdeme na to na každém místě takto antropologicky,“ vysvětlil na místě Kobza. A za chvíli už z poesiomatu zněly hlasy zdejšího ptactva. Pro potřeby slyšitelnosti v takovém davu lidí byly zesílené mikrofonem přiloženým na ústí roury.
Trasa vede dál…
Poprvé se o mostku přes dálnici začalo mluvit v roce 2015. Místní zastupitelé s úmyslem od počátku souhlasili, ale nechtěli dílo kompletně platit z městského rozpočtu. Podařilo se ke spoluúčasti přizvat Nadační fond Škoda Auto. Většinu z celkových nákladů 36 milionů korun nakonec zaplatil Státní fond dopravní infrastruktury. Samotná lávka měří přes 50 metrů a stavbu provedla za koordinace s architektem Pleskotem stavební firma Brex.
A aby to nevyznělo tak, že lávka vede k Horce a pak už jen do místních lesů. Trasa samozřejmě pokračuje dál až do srdce Českého ráje. První obcí na druhé straně lávky je Dobrá Voda.
