Do Fišerovy školy, která má zázemí v prostorách Škoda Auto muzea, se už druhý rok přihlašuje nezvykle hodně zájemců z řad mužů. A dívek je tam nedostatek.

Začínajícím tanečníkům na parketu pomáhají asistenti tanečního mistra a občas i někteří z loňských absolventů.

„V loňském i letošním roce máme trochu nezvykle přebytek chlapců. Všechny naše klienty máme vždy spárované,“ vysvětluje Ladislav Fišer, majitel školy, která je ve městě automobilů populární. „Zájem je opravdu velký,“ potvrzuje.



Dalším tanečním školám se ale na kurzech chlapců naopak nedostává. Patří mezi ně například taneční škola Josefa Zity. Aby byly všechny dívky v kole, pomáhají také tam absolventi předchozích ročníků. Pro tanečnice je přitom nespornou výhodou, že je při osvojování základů tance vede zkušený partner.

„V našich tanečních kurzech se zaměřujeme také na společenské chování, což v dnešní době považuji za velmi důležité,“ říká taneční mistr Zita, který své první taneční pořádal už v roce 1967, a patří tak k nositelům taneční tradice v Mladé Boleslavi. 

Své umění předává už půl století společně se svým týmem zájemcům na v prostorách bývalého kina Oko na náměstí Míru.

Ceny tanečních kurzů pro náctileté se pohybují od sedmnácti set do dvou tisíc dvou set korun. Na Mladoboleslavsku jsou hojně navštěvovány.



Potvrzuje to i Ilona Šulcová z taneční školy TaPŠ ILMA, která působí v Kněžmostě, Dolním Bousově nebo Sobotce. „Panuje u nás přátelská, ale i autoritativní atmosféra. V lekcích totiž klademe důraz na to, abychom mladým lidem tanec náležitě vysvětlili a správně ukázali,“ vysvětluje.

Taneční jsou aktivitou dobrovolnou. Rozhodnutí, zda se chlapci a dívky do kurzů přihlásí, je výhradně na nich.

„Taneční jsou legrace. Často se tam také setkávám se spolužáky,“ vypráví šestnáctiletá Jana Mráčková z Mladé Boleslavi.

„Těším se na věneček a pak taky na maturitní ples, přišlo by mi hloupé, kdybych na vlastním maturiťáku netančila,“ říká o své motivaci.

Dvaapadesátiletý Karel Pilný z Mladé Boleslavi lituje, že do tanečních kdysi nechodil. „V mládí jsem litoval ještě víc, protože mnozí moji vrstevníci si tam našli partnerky, a to nemluvím o tom, že valčík a polku neumím dodnes,“ přiznává a zároveň dodává, že jeho první taneční kroky vedla až jeho současná manželka Eva, která na své taneční lekce vzpomíná ráda. „Vždycky si ze mě dělala legraci, že jsem dřevo, ale protože velmi ráda chodí na plesy a taneční zábavy, donutila mě a alespoň nějaké základy mě naučila,“ chválí svou manželku Karel Pilný.

DANIEL PORAZIL