Domov důchodců Modrý kámen pořádal podzimní slavnost u příležitosti 10. výročí vzniku. Na oslavě byly k vidění hudební soubor Kamínek, děti z mateřské školy z Mírové ulice v Mnichově Hradišti, jež představily pohádku Popelky na plese, hudební skupina Difur Band, folklorní soubor Furiant z Malé Bělé a Horačky – folklorní soubor z Podještědí.

O deseti letech Domova důchodců Modrý kámen (DDMK) jsme si povídali s kolektivem zaměstnanců vedení DDMK.

Domov důchodců Modrý kámen oslavil 10. výročí. Můžete popsat, jaký byl za těch deset let jeho vývoj?
Během uplynulých deseti let se nejvýznamněji změnil přístup ke klientovi, s nímž je nyní uzavírána jedenáctistránková smlouva o poskytování služby sociální péče. Poslední dva roky přijímáme klienty v závažnějším zdravotním stavu. Po většinu dne jsou odkázáni na zvýšenou ošetřovatelskou péči. Vývojem prošly i kompenzační a rehabilitační pomůcky, které bylo nutno pořídit pro bezpečnější práci personálu a pro šetrnější zacházení s klienty.
Nejucelenější obrázek života Domova poskytuje retrospektivní výstava, kde na deseti panelech můžete zhlédnout události uplynulého desetiletí. Výstavu si můžete prohlédnout každý den od 8 do 17 hodin až do 31. října.

Co se za tu dobu nejvýrazněji změnilo?
Největší změnou bylo zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe a nový zákon o sociálních službách. Důsledkem bylo nejen zkvalitnění služeb, ale i obrovský nárůst administrativy pro všechny zaměstnance.

Bylo pro Modrý kámen vše jednodušší před deseti lety, nebo dnes?
Vývoj jde kupředu, ten nelze zastavit. V roce 1999 jsme neměli starosti s finančním zajištěním provozu Domova. Dnes žijeme neustále ve finanční nejistotě, a to nejen vlivem krize. Pod takovým tlakem se nám špatně pracuje.

Kdo všechno se na přípravách oslav podílel?
Ředitelka Domova, vedoucí technicko–hospodářského úseku, ekonomky, aktivizační pracovnice, muzikoterapeutka, pracovnice stravovacího úseku, údržbář, sociální pracovnice, vedoucí sestra, zdravotní sestry, pracovníci přímé obslužné péče, pradleny a recepční. Zkrátka všichni obětaví zaměstnanci Domova, kteří se nebáli přiložit ruku k dílu, přestože věděli, že pracují bez naděje na odměnu. Naše finanční situace je kritická, a tak se vše podařilo díky spolupráci výše jmenovaného kolektivu a pochopení sponzorů.

Co byste Domovu popřáli do dalších deseti let?
Domovu bychom přáli dostatek finančních prostředků a dostatečný počet zaměstnanců. Klientům klid a pohodu.