Je mladá, talentovaná a kdekdo by jí mohl závidět barvu hlasu. O koho jde? Přece o Fiorenzu Amerighi, nadějnou zpěvačku a členku boleslavského dětského souboru Paprsek.

O tom, že v hrdle nosí skutečný poklad, svědčí ocenění, které si odnesla z ankety Boleslavský Otík. Zásluhou jí patří zlatá soška v kategorii Talent do 18 let.

Jméno Amerighi je však v Mladé Boleslavi proslavené. Zviditelnila ho maminka Fiorenzy, Markéta, která je dlouholetou sbormistryní souboru Paprsek.

V ruce držíte sošku Boleslavského Otíka, jaký máte z ocenění pocit?
Mám velkou radost. Upřímně řečeno jsem cenu vůbec nečekala. Vím, že nás v této kategorii nebylo mnoho, ale i tak byla konkurence velká. Jsem překvapená a ráda bych poděkovala všem, kteří mi posílali hlasy. Nezanedbatelnou zásluhu má na mém úspěchu i maminka Markéta Amerighi, která mě ke zpívání přivedla a stále mě k němu vede. Dík patří i dědovi Milanu Klipcovi, který mě naučil hrát na kytaru.

Navštěvujete dětský sbor Paprsek, jak dlouho už s ním vystupujete?
Pokud dobře počítám, tak jsem jeho členkou už osm let, což je dost dlouhá doba na to, abych se naučila pracovat s hlasem. Zpívání mě pořád moc baví. Vlastně všechno začalo tím, že jsem si často sedala ke klavíru a zpívala jsem společně s mamkou. Být členkou souboru je super i v tom, že každý rok vystupujeme na soutěži Dětská nota. Nechyběli jsme ani na letošním jednačtyřicátém ročníku.

Působit v dětském sboru je pro vás asi velkou zkušeností, čeho si nejvíce vážíte?
Zkušenosti to jsou, to máte pravdu. Nejvíce si vážím toho, že kromě zpívání máme možnost navštěvovat i nahrávací studia a v nich pak pracovat. Nahrávali jsme už písničky do několika pohádek, například do Spejbla a Hurvínka, a také do štědrovečerní pohádky. Jsem za to ráda.

Lze říct, co vás na zpívání baví?
Myslím, že všeobecně úplně všechno. Zpívání není jen o tom, že otevíráte pusu a vydáváte zvuk. Člověk musí umět pracovat s hlasem, musí mít dobře vyvinutý sluch a poslouchat to, co zpívají ostatní. Je to moje hobby a chtěla bych ho rozvíjet i dále.

Nedá mi to, abych se nezeptala, přála byste si být profesionální zpěvačkou?
Nedávno jsem si položila stejnou otázku a došla jsem k závěru, že nejspíš ne, že jsem ráda, že je to můj koníček, a u toho bych i zůstala.

Chtěla byste někdy po vzoru maminky vést sbor?
Ani tahle práce mě příliš neláká. Je to velká zodpovědnost, časově náročné povolání a dělají se v něm důležitá rozhodnutí. Mně bude stačit, když budu moci zpívat.

Prozraďte mi, máte nějaký sen, který byste si chtěla splnit? Pokud ano, jaký konkrétně?
Sen mám, a kupodivu se netýká zpívání. Ráda bych se stala architektkou. Bavilo by mě, kdybych mohla kreslit a navrhovat designy domů a bytů. Byla bych ráda, kdyby se mi to povedlo.