Radovan Křížek je osobností, která se nebojí bořit mýty a předsudky a přibližovat k sobě jednotlivé kultury. Za svůj život udělal spoustu osudových rozhodnutí. Mezi ta nejdůležitější určitě patřilo studium japonských bojových umění Ninjutsu a posléze odjezd do Ameriky. Po návratu ze Států se rozhodl vzít svůj život do vlastních rukou a začal podnikat – založil si prodejnu s čaji.

Prošel si složitým obdobím, kdy budoval svůj obchod a vytvářel si stálou klientelu a také bojoval s první konkurencí. Nakonec se přes všechny překážky dopracoval k otevření v současnosti jediné mladoboleslavské čajovny - Satori v Lukášově ulici. O čajích toho ví opravdu hodně, sám ale skromně dodává, že absolutní čajový specialista neexistuje, protože čajů existuje na tisíce druhů.

Byl jste milovníkem čaje odjakživa?
To určitě ne. Já patřím ke generaci, která neměla k jakémukoli pravému sypanému čaji přístup. Když sem v 90. letech začaly pronikat různé východní filosofie a hlavně bojová umění, oslovilo mne to a hltal jsem veškerou dostupnou literaturu. Jako spousta kluků jsem si prošel kurzy judo a karate. Ale v té době to bylo prostě jen cvičení, v němž jsme nehledali žádnou filosofii nebo hlubší smysl. To přišlo až mnohem později, kdy byla k dostání potřebná literatura a já tak mohl rozšiřovat svůj pojem o východních kulturách a jejich zvycích.

A tam jste se dozvěděl i o čaji?
V podstatě ano, v jedné z knih jsem se dočetl, že staří samurajové dělali čajové obřady. A také to, že čaj má spoustu blahodárných účinků na lidský organismus. Od roku 1992 se věnuji Ninjutsu, a od té doby jsem sjezdil snad celou Českou republiku po různých seminářích nebo závodech a nikdy mě potom nebavilo chodit s ostatními do hospod. Zajímal jsem se o čajovny a navštívil jsem jich opravdu spoustu. Líbilo se mi, že se od sebe liší, že tam každý majitel dává kus vlastního já. Už tehdy jsem v koutku duše uvažoval nad tím, že bych se mohl něčemu podobnému věnovat.

Kdy jste se rozhodl definitivně?
Cesta k vlastní čajovně nebyla zrovna jednoduchá. Po škole jsem pracoval jako technický pracovník ve Škodovce. Rozhodl jsem se poznat také něco jiného. Proto jsem na rok odcestoval do Ameriky, procestoval Oklahomu, Arkansas, ale i New York a další místa. Byla to ohromná zkušenost a když jsem se vrátil, dospěl jsem k rozhodnutí, že už nechci znovu do koloběhu velkého závodu, do stylu života, který jsem žil předtím. To překlenovací období bylo náročné – hlavně finančně. Konečně se mi podařilo sehnat prostory alespoň na obchod s čajem a bylo pár dnů před otevřením. A najednou se ke mně donesla zpráva, že v Mladé Boleslavi o kus dál otevírá čajovnu pan Špaček. Byla to pro mě rána. Ale sebral jsem odvahu a šel se mu představit. Pan Špaček mě mile přivítal a přestože jsme byli vlastně konkurence, stali se z nás přátelé. Neškodili jsme si, spíš jsme se podporovali. Oba na ty doby dodnes rádi vzpomínáme.

Kde se vlastně čaje do vašeho obchodu kupují?
Existuje spousta renomovaných čajových firem, které čaj dováží. A od těch já nakupuji. Někdo možná řekne, že jsou dražší. Ale mám u nich jistotu, že projdou zkušebnou a jsou zkontrolované, zda neobsahují nějaké chemické látky. Ve spoustě zemí je čaj důležitým vývozním artiklem a někteří pěstitelé proto neváhají čajovníky chránit pesticidy nebo jinými chemickými prostředky. To je ale špatné, protože ty pak může spotřebitel v čaji vypít. Já tedy sázím na kvalitu. Čaje se dováží vakuově balené, dokonce zmrazené. Nejčastěji ale chodí v krabicích nebo v pytlích. Některé si nechávám posílat v několikadekových sáčcích, abych co nejdéle zachoval čerstvost.

Které čaje máte nejraději?
Já mám nejraději japonské čaje. Ale rozhodně ze sebe nechci dělat stoprocentního odborníka. Tím totiž není opravdu nikdo. Čajů je na tisíce druhů, nikdo není takový specialista, aby mohl říct já znám všechny druhy a sklizně. To je nesmysl. Tady u nás v čajovně lidé chtějí z devadesáti procent ovocné aromatizované čaje. Ale najdou se i tací, kteří touží ochutnat něco nového, nebo už jdou najisto za určitým čajem. Oblíbený je například čerstvý japonský čaj Gio curo.

Kolik druhů čaje nabízíte ve své čajovně?
Asi sto druhů. Ale zastávám filosofii, že každý, kdo vejde do čajovny, by měl být pohoštěn. Takže nenabízím jenom čaje, ale i chlazené nápoje, nebo kolumbijskou či brazilskou kávu. Kávu vařím v džezvě, to znamená, že ji dám do nádoby, osladím, přeliji studenou vodou a několikrát nechám přejít varem. Tak se vaří káva tam, kde je doma. V čajovně nabízíme i toasty, medovník nebo medovinu a víno. Zkrátka každý si u nás může odpočinout a občerstvit se.

Vaše čajovna je rozdělena na dvě rozdílné části. Můžete je představit?
Ano, máme to rozdělené na evropskou část, kde jsou ratanové židle a stolky, a na část oddělenou japonskou stěnou, kde si opravdu můžete vyzkoušet stylové posezení na polštářích u nízkých čajových stolků.

Kdy vlastně lidé přišli na to, že je čaj pochoutka?
O tom existuje řada legend. Jedna z nich praví, že první čínský císař pil pouze převařenou vodu. Když jednou meditoval v lese a vodu vařil v kotlíku, spadla mu do něj větvička čajovníku. Vůně čaje probudila císaře z meditace, on nápoj ochutnal a zjistil, že je lahodný a že zahání únavu. Jiná legenda vypráví, že Buddha si dal předsevzetí, že bude meditovat po několik let. Po čase ho ale přemohl spánek, což jej natolik rozhněvalo, že si odřízl víčka a zahodil je za sebe. Z nich poté vyrostl čajovník. Čajovník má ale v podstatě pouze dva kultivary – je indický a čínský čajovník. A z nich jsou pak různé druhy čajů, které se liší podle zpracování nebo podle zeměpisné polohy, kde rostou.

Proč se vlastně čaje dělí na zelené, černé, bílé. Čím to je?
Zelený čaj je nejzdravější - je to čerstvý čaj, který se pouze usuší. Černý čaj svou barvu získává díky fermentaci. Čajové lístky se nadrtí, aby se narušila jejich struktura, čaj pustí své šťávy, které obsahují třísloviny. Na vzduchu proběhne oxidace a kyslík začne narušovat list, jenž pak změní barvu a zhnědne. Čaj začne kvasit a podle toho, v jaké části kvašení se zastaví, takový druh čaje z něj vznikne. U polozelených čajů se ten proces zastaví rychle. U černých čajů po delší době. A existují druhy čajů Pu erh, kde probíhá hned několikanásobné kvašení a ty čaje tím získávají svou osobitou zemitou chuť. Bílý čaj zase vnziká z čajových výhonků nebo květů, proto je takový jemný. Ale i tyto čajové pupeny se dají fermentovat, třeba Zlatá opice je čaj, který je černý a vzniká právě z těchto pupenů.