Čtenářům Boleslavského deníku bych chtěla přiblížit zákulisí cirkusu Berousek, který nyní vystupuje v Mladé Boleslavi.
Přicházím do prostor cirkusu, kde vládne v ranních hodinách klid. Vidím mladou paní s kočárkem. Ptám se jí, kde bych našla Karla Berouska. Žena mi odpoví, že zde není, ale že můžu hovořit s jeho bratrem Erikem, jenž také cvičí krokodýly. A v zápětí mi žena Erika volá. Než přijde, prohlížím si zatím ostatní zvířata. Malá holčička, která nás celou dobu pozoruje, mi nečekaně řekla: „Pojď!“ A tak malou slečnu následuji. Popisuje mi, jednotlivá zvířata a povídá: „To je kůň a vzadu osel.“ A takhle pokračuje ještě do té doby, než ji volá maminka. Po chvíli se za rohem objevuje na první pohled sympatický mladý muž, který se mi představuje jako Erik Berousek. Usmívá se na mě a říká, že jdeme hned na věc. To se mi na něm velice líbilo. Interview bude rychle hotové, protože je ochotný a vstřícný, myslím si.
Začínáme s rozhovorem. Erik vypráví jak o život. Bylo na něm vidět, že ho práce baví. Stále se mi honí hlavou, že jsou s bratrem Karlem, jenž také cvičí krokodýly, velice odvážní.
Povídáme si o krokodýlech, co dostávají k jídlu, jak jsou nebezpeční, proč zrovna krokodýl… Erik mezi rozhovorem prohodí: „Chcete si na něj sáhnout?“ To bylo snad to nejhorší, co mi mohl říci. Už předem jsem doufala že na něj nebudu muset sahat. A navíc ještě po tom, co mi oznámil, že mi může utrhnout ruku! Ale na druhou stranu mám velikou příležitost, která už se nemusí opakovat.
Mám tlak alespoň 200 na 180, když vidím, jak sebou krokodýl v Erikových rukách škube. Ale odvažuji se… přestávám dýchat a sahám na něj… Krokodýl se uklidňuje a já ho hladím po části ocasu. Vše ze mě opadává, jsem klidná, krokodýl je také v klidu.
Je to pro mě něco nepopsatelného, jeho kůže byla tvrdá, ale jemná, přirovnala bych ji k jemnému krunýři želvy. Je to úžasný zážitek, myslím si. Erik už ho ale nese zpátky do bazénu, odkud ho přinesl.
