„Vůbec ne. Je masopustní úterý, to znamená, že masopusty dle tradice by se měly konat právě v úterý. Teď je populární, že jsou o víkendech. Je to tím, že lidé ve všední dny chodí do zaměstnání a sobota se jim ke konání akce vyloženě hodí," vysvětlila Helena Bajtlová, ředitelka katusické základní školy, kde se masopustnímu období s dětmi věnovali.

Jak poznamenala, aby školáci do tradice skutečně pronikli, přizpůsobili jí částečně i výuku. „Připravujeme se zhruba dva týdny dopředu. Zjistili jsme, že je to dostatečná doba na to, aby se v hudební výchově naučili říkanky a při výtvarné výchově zase vyrobili masky," popsala Helena Bajtlová s tím, že mimo jiné sháněli také koblihy, tedy typickou laskominu, kterou děti rozdávaly lidem.

Haló pane karnevale, račte dále, račte dále. Elce pelce do pekelce, rolničky a kotrmelce. Máme všechno na míru z krepového papíru. Za hromadné recitace se průvod se šedesátkou masek odlepil od dveří školy a vydal se do katusických ulic. Jen co děti v čele s klaunem, za něhož se převlékla jedna z učitelek, přešly silnici, projíždělo kolem nich auto. I jeho cestující se museli chtě nechtě zapojit do školního masopustu. „Vezměte si koblihu," nabízely dvě žačky sladkosti z plastové bedny.

První cesta vedla samozřejmě na obecní úřad za starostkou Evou Ulmanovou. „Masopustní veselice veselá je převelice. Lidé vodí po vesnici medvěda i medvědici. Tancuj, tancuj, medvěde, karneval se povede," křičel průvod pod jejím oknem tak dlouho, dokud se neoblékla a do upršeného počasí nevyšla za nimi. I tady se uplácelo koblihou. Za to jim na oplátku Eva Ulmanová propůjčila klíče od obce.

S tancem, hlasitým zpěvem a recitováním pokračovali dále v cestě. Nezapomněli ani na jednu z místních firem, ani na návštěvu mateřské školy. Tamní děti si sice dopřávaly poobědový oddych, nicméně potěšení sklidili u kuchařek, které jim slíbily další den dobrý oběd. „Ohlas je velký, kolikrát nás doprovází ještě rodiče dětí a další příznivci školy," konstatovala Helena Bajtlová s tím, že úterní každoroční masopust je zavedenou akcí, který se koná už téměř dvacet let.

„Myslím si, že děti by měly vědět, že se lidé dříve bavili i tímto způsobem. Že nebyl internet ani televize a že se scházeli venku," dodala ředitelka školy.