Žádný jiný Boleslavák nebyl tak vysoko. Jen on se dívá na svět z tak velké výšky, že mu každý chlap závidí. Před pár dny mu bylo devětatřicet.

V pondělí ráno opustí ženua dvě děti. Čeká ho let nad mořem i horami. Nad horami, které pak bude zdolávat. V šílené zimě, ve větru, v mrazu.
Petr Mašek, jemuž pondělní den začne polibkem své rodině na rozloučenou a bude pokračovat polévkou v bufetu v Železné ulici, poté zamíří do světa.

Do světa velehor. Když se neobjeví problém, na konci jeho cesty bude v pomyslné horolezecké pažbě zářez zvaný Annapurna. Ta hora, která Petra vloni pokořila. Byla silnější než lidská vůle.

Petr tehdy prokázal, že má rád život. Těsně pod vrcholem se otočil a zamířil zpět. Když se ohlédl, bylo mu jasné. Tehdy se s Annapurnou rozloučil jednou větou: Já se vrátím! Svá slova jako správný chlap plní.

Víkend byl u Mašků ve znamení balení a loučení. A také výletu do pražské zoologické zahrady. Petr Mašek nabral poslední síly, sluníčko jim k tomu krásně svítilo.

A když v nedělní noci bude kontrolovat, jestli něco nezapomněl, už uvěří, že cesta za dalším snem je tady.

Mezi věcmi v zavazadlech nechyběly potravinové doplňky, karabiny, fotoaparát, satelitní telefon. A taky slivovice. Petr veze s sebou tři litry. Přesně tolik, na čem se s členy výpravy dohodli. Ani o deci více, ani o deci méně.

Více čtěte v pondělí 23. března v tištěném Boleslavském deníku!