Bousovští chtěli skladiště vydat do rukou povstalců a získat i zbraně Němců. Jejich velitel byl však jednoznačně proti. Snadno se vzdát do rukou Čechům rozhodně nechtěl. A tak si telefonem zavolali pomoc. Na signál zareagovaly dva tanky, které se k Bousovu blížily od Kopidlna.

Místní na nic nečekali. V noci cukrovar odstřihli od elektrického proudu, čímž zamezili i jejich dalšímu telefonnímu spojení.

Situace se neuklidnila ani druhý den. To se v hlavě Bousovských zrodil doslova ďábelský plán. A protože v sobotu odzbrojili Němce v místní škole, v níž bydleli ti, kteří utíkali před postupující frontou a Rusy, rozhodli se získanými zbraněmi přepadnout vlak. Za těžkým úkolem je vedl ředitel školy Macoun.

Jednalo se o sto dvacet vagónů, které byly již několik týdnů odstavené na bakovské trati z Bousova na Obrubce. Uvnitř byla dělostřelecká munice, nákladní auta či dílenské a opravárenské vozy. Podařilo se. Vlak hlídali Rakušané, kteří se vzdali dobrovolně. Věděli, že je konec války a těšili se domů.

Buď cukrovar opustí, nebo zasáhnou partyzáni

V té době ale ještě Němci neopustili cukrovar. Bousovští jim proto hrozili, že pokud tak neučiní do 15 hodin, zaútočí na sklad partyzáni. (Byla to však jen planá slova. Nikdo nevěděl, zda se v okolí nacházejí.)

Reakce Němců na sebe nenechala dlouho čekat. Krátce před čtvrtou hodinou odpolední vyjely ze skladu dvě osobní a jedno nákladní auto. Okamžitě ně Bousovští spustili palbu. Zabili Josefa Rottera, šestačtyřicetiletého německého vojáka, jehož tělo po zásahu viselo zaklíněné v otevřených dveřích vozu. Hejtman Hildebrant, který byl těžce zraněn, vystoupil z havarovaného vozu a začal mávat bílým hadrem, aby zabránil dalšímu krveprolití. Němci se vzdali, přišli o zbraně a skončili ve škole, kde se jim dostalo nutného ošetření.

Jelikož jich tam bylo už moc, bylo rozhodnuto o tom, že se přemístí k rolníku Schöftovi do stodoly, kde bude i jejich střežení přehlednější.

„Naše stanoviště s Honzou Charvátem bylo v lese na vyvýšenině za stodolou Schöftů, kde jsme střežili zajaté Němce. Bylo jich asi osmdesát a nás dvanáct. Pozorovali jsme silnici a podávali hlášení o pohybu Němců. Zajatce tam ale nevodili. Jejich umístění ve stodole mělo být tajné. Proslýchalo se ale, že Němci zavření ve stodole měli schovanou vysílačku a spojili se s kolonou jedoucí od Markvartic na Dolní Bousov," vzpomínal Oldřich Holý z Dolního Bousova.

Nakládali mrtvého kamaráda

A pokračoval: „Najednou se začalo na silnici střílet. Okolo nás podél Kotelské strouhy běžel K. Smetana z Dolního Bousova. My ho varovali, ať tam nechodí, ale on že musí, že tam má zbraň. Tam to někde koupil. Pak jsme ho nakládali mrtvého na náklaďák," popisuje smutnou událost.

Němci zavření ve stodole uslyšeli hluk vozidel a palbu. Pokoušeli se dostat ven a řevem si přivolat pomoc. Někdo po nich ale vystřelil. „Jenže Němci to uslyšeli a v domnění, že je na jejich kolonu vedena palba, otočili 20 milimetrové kanony směrem na stodolu a začali do ní pálit i světelnými střelami. Viděl jsem, jak na nás letí. Střely se zavrtávaly do střechy stodoly a za stodolou přerážely větve a mladé stromy. Na naše hlavy se začaly sypat ustřelené větve. Němci ve stodole spustili panický křik a provalili vrata. My jsme se dali na útěk," dodal Oldřich Holý.

Ale i v Bousově skončila válka a povstání. Rudá armáda se do města dostala ve čtvrtek 10. května odpoledne. Velitelem 11. střelecké divize byl generálmajor Jurij Ivanovič Sokolov. Projížděl od Horního Bousova na Řitonice a dále na Nymburk. Místní ho srdečně přivítali, pohostili až nakonec přespal u zdejšího řezníka.