Před třemi lety vyšel v Boleslavském deníku rozhovor s Karlem Neumanem, rodákem z Bělé a technikem, který si v důchodu našel konečně dostatek času na svého koníčka a pustil se do psaní historických románů. Tehdy vydával svou druhou knihu Zlé cesty a Kalich a meč.

Vydání svého třetího díla se bohužel nedožil. Zemřel letos v lednu a dokončená kniha zůstala v šuplíku. Jeho syn Martin se ale rozhodl, že kniha musí stůj co stůj spatřit světlo světa. A skutečně, o víkendu byl historický román Mikuláš, felčar z Bělé pokřtěn. Jaká byla jeho cesta na svět, nám prozradil Martin Neuman.
 

Můžete nám přiblížit, o čem kniha, kterou jste právě vydal, vypráví?
Příběh začíná ve vřavě třicetileté války. Hlavní postava, felčar Mikuláš, slouží u pana Berky z Dubé a ošetřuje vojáky zraněné v bitvách. V péči o raněné mu pomáhá ošetřovatelka, se kterou se během let ožení. Pan Berka má sídlo v Bělé na zámku a felčara znalého léčivých bylin a základů lékařství osloví, aby ve městě zůstal a léčil místní i po válce. Celá kniha vypráví o opravdových příbězích třicetileté války. Během ní přes Bělou několikrát táhla vojska a do města přivedla celou řadu lidí. Mikuláš se také několikrát zamýšlí nad smyslem života a na konci toho svého předává dětem své znalosti. Jeho syn nakonec studuje univerzitu stane se lékařem.

Třicetiletá válka, to asi nebude příběh pro slabé nátury.
Ta kniha je nesmírně poetická. Sleduje sice smutné osudy a utrpení lidí, ale ti také mnohdy najdou pomoc. Ten příběh je zároveň drsný i poetický.

Je poslední kniha vašeho otce fikční záležitostí, nebo jde o historický román vycházející z historických reálií?
Kniha má určitý historický základ, který vychází z dobové kroniky města Bělá pod Bezdězem. Na zadní straně je dokonce kopie jednoho listu psaného rukou tehdejšího kronikáře. Většina postav je historicky daná, pouze hlavní postava felčara Mikuláše je smyšlená.

Postupoval váš otec stejně i ve své předchozí knize?
Jeho druhá kniha vycházela zcela z faktů. V každém historickém románu je ale celá řada smyšlených pasáží, aby děj držel pohromadě.

Jak se k psaní váš otec vlastně dostal?
Jeho velkým koníčkem byla historie a heraldika. Zabýval se tím snad čtyřicet let. Byl velmi sečtělý a v tomto ohledu mu málokdo konkuroval. Nejvíc se zajímal právě o období středověku. Když odešel do důchodu, začal se nudit. Tak vznikla jeho první kniha Svítání. Po dvou nebo třech letech následovala druhá, šlo o dvě povídky Zlé cesty Kalich a meč. Třetí, tuhle, měl dva roky v šuplíku. Dva roky jsme se chystali, že ji vydáme, ale než k tomu došlo, otec letos 14. ledna zemřel. Kniha je věnovaná jeho památce. Hned mi bylo jasné, že tu knihu prostě musím vydat.

Byla k definitivní podobě knihy ještě dlouhá cesta?
Naštěstí jsem se znal s lidmi, kteří otci pomáhali s druhou knihou a mnohé mi ulehčili. Například doktor Bořivoj Kleník má v Praze firmu, která vydává měsíčníky, takže se pohybuje v té správné oblasti. Kniha navíc ležela nějakou dobu v šuplíku a nebyla pořádně zkorigovaná, takže jsme spolupracovali také s učitelkou češtiny Marií Vimerovou, která knihu asi sedmkrát přečetla a učesala.

Proč zrovna příběh z Bělé?
Tatínek to napsal vlastně pro město Bělá. Byl tamní rodák a Bělá mu byla velmi blízká. Psal to ze sentimentality, kterou vůči městu pociťoval. Když na knize pracoval, mluvilo se o tom, že by mohl získat i grant, ale ten nakonec získala kniha o významném rodákovi a prvorepublikovém herci Václavu Tréglovi. Proto jsme si řekli, že vydání na nějakou dobu odložíme. Nakonec jsme se rozhodli, že knihu vydáme sami. A ta smutná událost vydání knihy výrazně urychlila. Je to vlastně taková poslední památka na tátu.

Jak rychle jste vydání po té smutné události dotáhl do konce?
Kniha tiskárnu opustila před čtrnácti dny. Je to úplně čerstvé a ještě ani není na pultech. O víkendu proběhl křest v hospůdce pod Bezdězem, kam táta rád chodil a kde měl mnoho přátel. Dorazili tam všichni, kteří tátu znali a měli rádi jeho knihy. Teď se pustíme do distribuce.

Už víte, kde bude kniha k sehnání?
Úplně přesně ne. Budu se řídit tím, kde byla k dispozici ta druhá. Určitě oslovím paní Pospíšilovou (knihkupectví na náměstí Míru v Mladé Boleslavi), bělské knihkupectví a další spíše menší obchody. Tu minulou knihu táta dával také na taková místa jako na hrad Bezděz, do suvenýrů v hospůdkách na turistických trasách vedoucích na hrad a na další místa. Zatím jsme Mikuláše, felčara z Bělé vydali v počtu pěti set kusů.

Jaký je vlastně váš vztah k historii? Sdílíte nadšení vašeho otce?
Musím se přiznat, že jsem to úplně nezdědil. Táta mi o minulosti často vyprávěl, ale já spíše zíral a obdivoval jeho znalosti.

Nepokračoval váš otec vedle psaní románů také v psaní povídek?
Začal psát ještě čtvrtou knihu, ale z té dokončil jen třetinu. Ta se už asi dokončení nedočká. To bych se do toho musel vložit já a to si dost dobře nedovedu představit. Určitě by byla potřeba velká znalost historie a já se musím přiznat, že tu bohužel nemám.