Vězeň, statná kuchařka nebo lyžař v županu, který doplnil svůj oblek o chundelatou ušanku. Takové a spoustu dalších, neméně vtipných oblečků bylo možno spatřit na čtvrtém ročníku recesistického běhu na lyžích, jež se koná za každého počasí.

To letošní lyžařům přálo alespoň v tom, že nepršelo, ale zima byla pořádná. Cesta ze Lhotic do Bosně, kterou více jak desítka lyžařů absolvovala, trvá autem pouhou minutu. Oni ji, s jednou přestávkou u hnojáku (velká hromada hnoje), zvládli za půl hodiny.

Příprava na závod byla náročná, a tak jste mohli z davu slyšet, že lyže jsou letos speciálně obroušené, některé namazané. Běžkové lyže různých značek měli lyžaři připravené, ale bylo potřeba „promazat" i sebe.
Někteří se, i přes mráz, posilnili studeným pivem, jiní grogem a někteří možná i něčím jiným.

Cesta ze Lhotic do Bosně nedala závodníkům nic zadarmo. Nohy se jim mnohdy rozjížděly jako při baletu a nejeden závodník ztratil lyži, dokonce došlo i na zlomenou špičku lyže.

To ale nikomu příliš nevadilo a do cíle nakonec dojeli všichni. Někteří s takovou odhodlaností stát na bedně mezi prvními, že došlo i na zranění.

Tekla krev z rukou i kolen, ale už po chvilce jakoby se nic nestalo a zraněný závodník se smál a přidával k lepšímu své osobní pocity z jízdy.

Mezi jezdci se letos neobjevila ani jediná žena, patrně žádná nenašla dostatek odvahy. „V prvním ročníku s námi jely asi tři ženy, ale když zjistily, jaká je to pakárna, nechaly to jen na chlapech. Jsou tu ale všude kolem nás, zajišťují občerstvení a fandí nám. To je hodně důležité," řekl nám organizátor všech ročníků Martin Šimon z Bosně.

V letošním ročníku vyhrál mladý nadějný závodník Vojta Holas z Bosně. „Jel jsem potřetí, minulý rok jsem musel kvůli zranění vynechat, pak následovala tvrdá dřina, připravoval jsem se poctivě a vyplatilo se. Z prvního místa mám samozřejmě radost," řekl vítěz recesistického závodu Holas.

Jeho jízda se ale také neobešla bez problémů, nejdříve vedl, měl řádný náskok a ke konci mu vypnula lyže, takže musel opravovat, ale závěrečný finiš ho nakonec vynesl na první místo.

Bez ohledu na umístění se všichni závodníci shodli na tom, že taková recese je bezvadná věc. Relax v předvánočním shonu a stresu, setkání kamarádů a k tomu si dát řádně do těla.

Závody kladně hodnotila i starostka Bosně Marie Pšeničková, která se přišla podívat. „Akce je amatérsky organizovaná, to ale neznamená, že není dobrá, naopak je suprová. Závodníků je letos méně, ale rozhodně to nic neubralo na její kvalitě," zhodnotila akci starostka a přidala pozvánky na akce, jež se budou do konce roku v Bosni konat. „Oslavíme Mikuláše, akce se bude konat osmého prosince v prostorách amfiteátru, akce je velmi oblíbená a moc se na ni těším,  poté nás čeká setkání s důchodci a nakonec se sejdeme na koncertě v kostele. No a  pak už budeme jen čekat na Ježíška," dodala s rozzářenou tváří starostka Marie Pšeničková.

Jak to vidím já…

Starostka Bosně Marie Pšeničková - Jsem ráda, že se lidi zvednou od televizí a jdou se společně bavit. O těchto akcích život na vesnicích a obcích vlastně je. Uvažovala jsem, že bych taky jela, ale je mi jasné, že jejich tempu bych absolutně nestačila.

Organizátor akce Martin Šimon - Jel jsem všechny čtyři ročníky. Končil jsem čtvrtý, pátý, letos jsem dojel úplně poslední. Oni totiž nechtěli, abych vyhrál, cestou mě seřezali hůlkama. Teď nás čeká příjemnější část, jdeme si sednout do restaurace k Evičce.

Účastník akce Josef Kudrnáč - Jel jsem počtvrté, no a oblékl jsem si oblek vězně, protože jsem velký příznivec Kájínka. Měl jsem slíbeno, že když dojedu na prvním místě, obnoví se můj proces, dojel jsem ale druhý, tak to asi nedopadne, bohužel.