Nejen při této příležitosti uspořádal místní loutkový soubor Rolnička Setkání amatérských loutkových divadel. „Letos pořádáme setkání již po dvaatřicáté, zveme sem loutková divadla z celého okolí a snažíme se udržet kontinuitu a nabídnout malým divákům různorodé přístupy a zpracování pohádek," upřesnil principál Rolničky František Vojtěch.

O uplynulém víkendu tak do Benátek zavítal hořovický soubor Malá scéna, Srdíčko z Jičína, loutkové divadlo Ještěd z Českého Dubu, Martínek z Libáně a také Jitřenka z boleslavského Domu dětí a mládeže.

A jak těžké bylo zachovat tradici v Benátkách po celých devadesát let? „Samozřejmě to nebylo vždycky jednoduché, ale jsme moc rádi, že se nám to daří. Já můžu mluvit za posledních zhruba pětatřicet let, kdy jsem byl u toho," vypráví František Vojtěch.

„My jsme s mými vrstevníky začínali někdy v letech 1976 až 77, když jsme byli o těch třicet kilo mladší," vzpomíná s nadsázkou.
V té době prožívalo loutkové divadlo v Benátkách jedno z horších období, a muselo dojít ke generační výměně. Od té doby opět ale soubor opět nepřerušeně funguje.

„Zřizovatelem v té době byl závodní klub, takže situace byla jednodušší. Po roce 1989 se ale všechno změnilo, a s tím i pohled na kulturu," líčí.

Výsledkem nakonec bylo, že v roce 1997 vzniklo občanské sdružení Loutkové divadlo Rolnička. Už o dva roky později mělo 18 členů, ovšem nad činností loutkářů se v důsledku majetkového vypořádání po rozpuštění závodního klubu začaly stahovat mraky.

Finanční situace souboru nebyla růžová, a vlastně není ani teď, a to nejen z důvodu, že Rolnička nevybírá vstupné, respektive jeho výši nechává na divácích, aby zaplatili dle svých možností.

Záchrannou ruku ale podalo město. „Máme výborné vztahy s městem, tímto bych jim i rád poděkoval. Budova, v které provozujeme loutkové divadlo, které teď máme, je v majetku města, neplatíme nájem ani energii, za což jsme jim moc vděční," vysvětluje František Vojtěch.

Připomněl i to, že v padesátých letech měly Benátky nádherné loutkové divadlo, které doplatilo nejen na společenské změny, ale i přírodní katastrofu.

Při ničivé povodni v roce 2000 bylo divadlo totálně zdevastováno. „Voda zlikvidovala úplně všechno, prostory, loutky… Navíc byly s prostory problémy i kvůli restitučnímu sporu, takže jsme několik let neměli stálou scénu," vzpomíná František Vojtěch.

Loutkáři se ale nevzdali, ačkoliv museli začít téměř od nuly. Udělali si malou přenosnou scénu a hráli nějaký čas jen s maňásky.

„Nechtěli jsme ale přerušit, protože pochybuju, že by se nám povedlo navázat na přetrženou nit. Takže podle toho, jak jsou peníze, dáváme divadlo dohromady ještě doteď. Dnes už potřebujete nejrůznější techniku, která je poměrně drahá," vysvětluje principál.

V současné době má Rolnička aktuálně zhruba čtrnáct stálých členů, v průběhu času jich ale divadlem prošlo několik desítek.

Hrají jednou až dvakrát do měsíce a o diváky nouzi nemají, divadýlko je ve městě vyhlášené.