Předseda Včelařského spolku pro Mladou Boleslav a okolí, učitel včelařství a spoluzakladatel hnutí Šance pro včely, Leoš Dvorský, nám přiblížil, jaké práce v předjaří čekají na včelaře a jak si včelstva poradila s letošní atypickou zimou. Lépe? Hůře? Čtěte dál.
 

Kolem úlů už je několik týdnů mohutná aktivita. Kdy letos začaly včely vylétávat?
Včely vylétávají, jakmile se teplota vyšplhá nad deset stupňů. Na sluníčku to tak může být velmi vrzy. Včela ale ještě při jedenácti stupních částečně ztrácí pohyblivost a při sedmi stupních hyne.

Jaká byla pro včely a včelaře letošní teplotně nadprůměrná zima?
Mírná zima znamená vždy větší spotřebu zásob. Teplý podzim způsobil, že ještě před zimou včely plodovaly, jejich počet ve včelstvu se zvýšil, a tak toho pochopitelně také víc spotřebovaly. A to je problém. Mluvil jsem se známým ze Šumavy. Ještě před několika týdny měl 18 včelstev, při kontrole bylo vše v pořádku, zásob dostatek, Teď jich má jen třetinu. Během posledních týdnů včely zpracovaly zásoby a neměly, co jíst, takže padly.

Potýkali se s takovými problémy všichni včelaři?
Záleží i na genetice našich včelstev. Problémy s sebou nesou případy, kdy se rozšiřuje chov kmenu, který do určité oblasti nepatří. To pak způsobuje nežádoucí chování. Obyčejně plod potřebuje k tomu, aby se vylíhl 35 stupňů. Včely, které pocházejí odtud, plodovat nemusely a ještě teď se koupou v zásobách. Včely nehynou zimou, nýbrž hlady.

Přinesla letošní zima ještě nějaké další problémy?
Usnadnila množení parazitů a různých patogenů, protože včely, které přes zimu plodují, jsou oslabené a vydrží toho méně. I když zimu přečkají, může se oslabení projevit později, třeba v létě. Včela také potřebuje jednadvacet, respektive dvacet dní, to záleží na genech, aby se plně vyvinula z vajíčka v dospělce.

Když jsem se byl na včely podívat s kamarádem, jedno z jeho včelstev nebylo už na pohled v plné síle a z nástavku byl cítit zápach…
To je to, co se může stát. Včely měly větší spotřebu potravy, přeplnily se jim výkalové vaky, kálely v úlu a mohly onemocnět nosematózou.

Má takto oslabené včelstvo šanci na záchranu?
Záleží na míře oslabení a druhu onemocnění. Příroda by oslabené včelstvo nechala zahynout. My mu můžeme pomoct to překonat. Je však otázkou, zda je to dobře. Včelaři dnes často zapomínají, že včelu po staletí hýčkáme a snižujeme tak její odolnost, vitalitu. Pokud se z toho dostane samo, je to důkaz, že je dobře geneticky vybaveno. Musíme do našich zootechnik více zapracovat zásady přírodní selekce.

Představuje i přes zimu hrozbu kleštík včelí (Varroa destructor)?
Dlouho se myslelo, že přes zimu se roztoč nemnoží. K jeho rozmnožování totiž dochází na plodu. Dnes už víme, že se skutečně může množit i přes zimu, nikdy se však nemůže přemnožit. Šance na přemnožení se však s teplou zimou zvětšuje. Tím však nechci říct, že by to bylo nevyhnutelné. Určující jsou v tomto smyslu i další faktory. Kvůli diagnostice se právě přes zimu provádí sledování měli, tedy rozmělněných víček ze zásobních buněk z plástů v úlu, v němž bývají i mrtvá těla samiček roztoče. Dnes je ale důležitější sledovat vývoj populace kleštíka v průběhu celého roku, o to je včelaření náročnější než dříve.

Jak se vlastně v posledních letech daří bojovat proti varroáze?
Pomalu se opouští chemická cesta a dává se přednost biotechnickým opatřením, která mají s nimi srovnatelný účinek. Chemická léčiva jsou vlastně jedy, které se z vosku mohou dostávat i do medu. V případě biotechnických opatření k ničemu takovému nedochází. Na Mladoboleslavsku jsme byli z celé republiky vlastně první, kteří začali využívat kyselinu mravenčí, což je sice trochu náročnější, ale zároveň ze všech současných zel asi to nejmenší. Nekontaminuje se tím vosk, takže i med je v pořádku, dodrží-li se hygienický postup. Budoucnost je ale v přísné selekci.

Nevěděl jsem, že místní základní organizace je takto progresivní.
Je to tak, snažíme se navázat na zkušenosti našich předků. Celé republice jsme vlastně dali impuls k použití těchto prostředků. Nyní už je propaguje i Výzkumný ústav včelařský. Ale znáte to. Narážíte na nedůvěru a musíte odpor k novým metodám zlomit, nejlepší je to příkladem. Včelaři, kteří se včelaření věnují kvůli medu, navíc chtějí výsledky okamžitě. Věc je však potřeba vidět komplexně. Nejde o to, okamžitě najít řešení. Je nutné myslet i na jeho dopady. Alespoň tady u nás se snažíme vracet ke způsobům péče o včely vycházejícím z přírody. Proto jsme také založili hnutí Šance pro včely, které je propagátorem tohoto směru.

Jaké práce nyní včelaře čekají?
Pokud se dostatečně staral na podzim, pak skoro žádné. Kontroluje se, zda včely přežily, zda nejsou nemocné, zda mají plod, matku, můžete jim ulehčit i umístěním hygienického napajedla. Když jsem jako kluk chodil mezi staré včelaře, pamatuji si, že vždy na jaře se rozdávaly řízky jív a vrb, které kvetou jako první a představují první pastvu pro včely. V dubnu už včely sílí a vy jim musíte zajistit možnost, aby mohly stavět. Jiné práce už teď moc není, kromě vytáčení medu. To považuji za skutečnou dřinu. Přes zimu se připravovalo vybavení, nové rámky na jaro, vyvařoval se vosk. Včelařit by se mělo tak, aby med byl vlastně jakýsi příjemný odpad naší práce. Včely nepotřebují moc péče, ale v pravý čas! Na to včelaři často zapomínají a dělají mnoho prací naprosto zbytečně. Včely se mají vést, ne řídit, to je zásadní rozdíl. Včela je totiž i v našich úlech stále divoký tvor.