„Pochodovali jsme centrem Paříže, kudy před sto lety kráčeli naši krajané, když se šli zapsat do armády. Francouzi se s námi zastavovali, přáli nám vše dobré a zdálky nás zdravili," vzpomíná na pochod srdcem francouzského hlavního města Tomáš Pilvousek, předseda mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské.

Boleslaváci, ale také jejich kolegové z Roty Nazdar, bakovského klubu vojenské historie, a zástupci dalších legionářských jednot z celé země, se zúčastnili národní pouti, jež se uskutečnila v prvním zářijovém týdnu a vedla Čechy po stopách již legendární Roty Nazdar. Ta byla první organizovanou jednotkou Čechoslováků, kteří se obrátili proti Rakousku-Uhersku a začali v roce 1914 na západní frontě bojovat za svobodu československého národa.

Samotnou cestu po Francii organizovala v rámci projektu Legie 100, jehož cílem je zlepšení všeobecného povědomí o dějinném významu československých legií, Československá obec legionářská ve spolupráci s ministerstvem obrany a pod záštitou Poslanecké sněmovny.

Spolupráce bakovské Roty Nazdar a mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské

Pro bakovskou Rotu Nazdar představoval konec srpna skutečně hektické období. Po vzpomínkových aktech ve francouzském Dunkerqueu a českém Lichkově je čekala další výprava. Stejně tak pro legionáře nebylo letošní léto ve znamení odpočinku – jak se blíží data jednotlivých výročí, jedna vzpomínková akce střídá druhou. Přesto si celá řada mužů z Mladoboleslavska našla čas a vyrazila do Francie zpřítomnit legionářské ideály.

„Společně s Rotou Nazdar jsme si při této příležitosti nechali ušít nové uniformy. Jde o stejnokroj cizinecké legie, do které v roce 1914 naši krajané vstupovali. Jako příslušníci nepřátelského státu nemohli být totiž zařazeni přímo do francouzské armády," vysvětluje Tomáš Pilvousek a pochvaluje si, jak národní pouť boleslavské legionáře se členy klubu vojenské historie sblížila.

Česká výprava se pohybovala po místech spojených s Rotou Nazdar během prvního roku její existence. Navštívila oblast na východ od Remeše, Paříž nebo jihofrancouzské město Bayonne na pobřeží Atlantského oceánu.

V centru Paříže zněla česká hymna

Nejemotivnější chvíle zažívali muži z Mladoboleslavska v centru Paříže, když kráčeli vstříc Invalidovně, ve které před sto lety Češi a Slováci vstupovali do armády. Na náměstí Svornosti se stejně jako oni zastavili pod sochou Štrasburku, jež symbolizovala porobenou část Francie, a zpívali písně Hej, Slovane a Kde domov můj.

„Přestože pocity a motivace vojáků ve chvíli, kdy začala válka, musely být daleko silnější, my jsme se jim během těch dnů strávených v uniformách alespoň přiblížili. Ten zážitek byl mimořádný," vypráví Pilvousek.
Velkým zážitkem byla také návštěva Bayonne, města, kde příslušníci Roty Nazdar skládali přísahu a kde jim místní ženy vyšily prapor. Přestože tato příhoda je v Čechách známá, představitele francouzského města překvapila. Nevěděli o ní, přestože historii československých legií znají možná lépe než dobrá polovina českého národa.

Všichni zúčastnění se shodují, že národní pouť za Rotou Nazdar, která získala své jméno podle pozdravu, jímž se Češi a Slováci častovali, byla důstojnou připomínkou sto let starých událostí. V příštích letech nás však čeká ještě celá řada výročí spojených se vznikem Československa.

Za rok přijede do Boleslavi Legiovlak ilustrující život na Transsibiřské magistrále a chystá se i připomínka bitvy u Arassu, kde velká část Roty Nazdar zahynula a kde se ztratil i onen symbolikou prodchnutý prapor z Bayonne.