Uběhly měsíce od zavedení kontroverzního protikuřáckého zákona. Vláda v demisi tento týden odmítla návrh na jeho zmírnění. Názory restauratérů na prospěšnost či neprospěšnost protikuřáckých opatření jsou stále rozdělené, z šetření mezi jednotlivými hostinskými přesto povětšinou vyplynulo, že zákon přinesl buď mírné zlepšení, nebo alespoň neznamená takovou katastrofu, jaká jim byla prorokována. Jsou ale i tací, kteří zákon razantně odmítají.

„Sám si myslím, že je na každém majiteli udělat si to tak, jak chce. Naše restaurace je sice nekuřácká, ale nikdy by mě nenapadlo zavádět takové plošné zákazy. Podle mě tím utrpí především menší podniky, například na vesnicích. Se zákonem zásadně nesouhlasím, připadá mi, že musíme být zase papežštější než papež,“ řekl vedoucí boleslavské restaurace Zlatá Kovadlina Milan Hoffmann. 

Podle vedoucího další boleslavské restaurace U Tetřeva Břetislava Mauermanna zase s protikuřáckým zákonem žádná pohroma nepřišla. „Na protikuřácký zákon si tady myslím všichni zvykli. Zákazníci nám kvůli němu rozhodně neubyli. Myslím, že takhle je to vstřícnější k dětem a kdo si chce zakouřit, tak jde ven.“

Haná Lörincová, vedoucí restaurace v Úhercích u Dobrovice, také potvrzuje, že pro podnik zákon nijak likvidační nebyl. „Mírně nám to uškodilo, ubylo pár skalních kuřáků, kteří byli dříve našimi stálými zákazníky a pravidelně sem večer chodili. Jinak se ale zákon na našem podniku nijak zvlášť neprojevil,“ podotkla.

Podobně hovoří i vedoucí mladoboleslavské restaurace U Měšťáků Václav Tondr. „Zákon vadí asi spíše starším zákazníkům, kteří byli celý život zvyklí kouřit. Ti mladší si odběhnou zakouřit ven, což ovšem představuje problém, poněvadž je pak okolí restaurace znečištěné nedopalky. Celkově se asi ale prostředí v důsledku zákona zlepšilo, ale jen tak s odřenýma ušima.“ 

Někteří návštěvníci jsou naopak trvale nespokojení. Miroslav T., sám náruživý kuřák a milovník hospodské kultury nemůže zákonu a těm, kteří jej prosadili, přijít na jméno. „Respektuji to, že některé restaurace kuřáky nechtějí. Na to mají samozřejmě právo. Ale plošný zákaz, to je šikana,“ řekl a pokračoval. „V některých podnicích se kouřilo desítky let a pro ty lidi bylo to večerní pivo a cigareta často to jediné, na co se v ten den těšili. To nebyly žádné rodinné restaurace, tam chodili pořád prakticky ti samí lidé, byla to prostě místní komunita a byla to i taková tradice. S tím vším je teď konec,“ povzdechl si.