Obzvlášť, když je to kuchař  par excellence – mistr ve svém oboru. Jeden takový navštívil o uplynulém víkendu Miniletecký den na letišti v Mladé Boleslavi. Neodolala jsem a zeptala se ho na pár otázek. Povídala jsem si s Jaroslavem Sapíkem, který tvrdí: „Žádná kuchyně není špatná, jsou jen dobří a špatní kuchaři."

Jak dlouho se kulinářskému umění věnujete?
Vlastně odjakživa. Já jsem se v restauraci narodil, vyrůstal a žiju. Naše rodina se tomuto řemeslu věnuje již od sedmnáctého století a působila hlavně na jižní Moravě, v Čechách, Bavorsku, Vídni, Tyrolsku, a také u předních šlechtických rodů. Jsem  sedmá generace, která vaří.

Kde vás najdeme?
Mám svou restauraci za Prahou, Na Klokočné na Praze východ.

Jaký vztah máte k Mladé Boleslavi?
Jezdil jsem celý život v autě značky Škoda a jeden čas jsem sem také jezdil poměrně často na zdejší opravdu vyhlášenou „čínu".

Dnes tu máte křtít svou kuchařku. Jaké dobroty v ní najdeme?
Je to taková mini kuchařka. Asi bych řekl, že je to vzpomínka na taková ta vojenská jídla. Dneska tady nabízíme guláš z polní kuchyně, takže v tom samém duchu je tato kuchařka.

Co je podle vás nejtěžší uvařit, když je někdo úplný začátečník?
Všechno! Myslím ale, že se z vaření nemá dělat žádná věda. Člověk se toho nesmí bát. Klidně i improvizovat. Základem je jistě recept, ale konečná úprava může být individuální. Co se třeba ostrosti týče. Nejdůležitější je vůbec začít.

Vaše nejoblíbenější jídlo?
Miluju zvěřinu a ryby. Upřednostňuji sladkovodní ryby, ale i mořské si dám rád. Ale zvěřinu, tu vážně můžu.

Co vaříte nejčastěji pro sebe?
To, co dá nejmíň práce. Snažím se dodržovat českou klasiku, ale i světová receptura má mnohé do sebe. Na něco z té světové si troufnu sám, no a když ne, tak si pozvu hosty z ciziny, kteří mne to dané jídlo naučí vařit.

Chápu dobře, že ale obecně u vás hraje v jídlech prim česká kuchyně?
Přesně tak. Chápete úplně správně. Hlavně ta klasická česká jídla vařím rád. Od dršťkovky počínaje, až po hovězí pečeni se špenátem a bramborovým knedlíkem konče. To mě vážně baví. Nedělá mi problém uvařit z české kuchyně cokoli.

Jak relaxujete, když nevaříte?
Já jsem v restauraci vyrostl, takže já se tam cítím jako doma v obýváku. Trpí tím také trochu i personál, protože si kolikrát neuvědomuji, že by taky chtěli jít domů.  Když už jsem ale mimo restauraci, rád vyrazím na nějaký výlet s vnoučaty. Pokud jsem zdravotně fit, tak si jdu zabruslit, nebo zaplavat. Dělám taky do myslivosti, takže les je můj kamarád a mým oblíbeným místem je i zahrada. No a mám haldu dobrých přátel, takže vím, co s volným časem.

Máte nějaký nesplněný sen?
Já můžu říct, že jsem si toho už hodně splnil. Ale počkejte… Vlastně jeden mám. Chtěl bych otevřít ještě restauraci přímo v Praze, ale jen nějakou malou…