Jak se výsledek voleb liší či shoduje s vašimi odhady?
Šaradín: O vítězi voleb nebylo pochyb, ale v řadě parametrů se odhady různily. Nikdo nepředpokládal tak nízký zisk ODS. Všeobecně se ani nečekalo, že rozdíl volebních výsledků ČSSD a KSČM bude tak malý.
Mlejnek: Nečekal jsem takovou komunistickou sprchu a nesporně se projevila i volba neparlamentních stran. Úspěch KSČM překvapil, ale porážka vládních stran se dala čekat. Voliči o krajské politice vědí málo, neznají vládnoucí koalice, znají snad jen jméno hejtmana, a proto se rozhodují na základě celostátní politiky.
Ptáčník: Očekával jsem větší zisk hlasů ODS ve Středočeském kraji a celkově i vyšší volební účast. Z těchto dvou faktorů se rekrutuje úspěch KSČM. Čekal jsem i lepší výsledky Zemanovců, kteří se ve statistikách vůbec neobjevili. Výsledky v Libereckém kraji potvrdily silnou pozici regionálních hnutí. A v Plzeňském kraji, kde zvítězil jediný kandidát ODS, Jiří Pospíšil, se ukázalo, jak důležitá je osobnost na kandidátce.
Je účast kolem 39 procent skutečně výjimečně nízká?
Šaradín: Čekal jsem dokonce, že účast bude nižší. Míra apatie je natolik vysoká, že jsem očekával volební účast ve výši 35 procent.
Mlejnek: Účast nebyla nízká, odpovídá úrovni krajských voleb. Jen v minulých volbách byla mimořádně vysoká, kvůli poplatkům v nemocnicích.
Ptáčník: Účast výjimečně nízká nebyla, ale byla nižší než v minulých krajských volbách. Dala se však očekávat, protože volební kampaň byla překryta etanolovou aférou a „atentátem" na Václava Klause. A navíc byla volební kampaň dost mdlá.
Zavinila vítězství levice „lenost" pravicových voličů?
Šaradín: Nikoliv lenost, ale znechucení a špatný dojem z činnosti vlády.
Mlejnek: Není to lenost, k volbám z části šli. Výsledek ODS a TOP 09 vypadá tristně, ale mohl být ještě horší. Vím, že mnoho lidí chtělo k volbám, ale neměli koho volit, a proto volí i přes výhrady ODS a TOP 09. Mnoho neplatných hlasů také svědčí o jistém protestu.
Ptáčník: Nikoliv lenost pravicových voličů, ale lenost voličů vůbec. Kromě voličů KSČM nešel k volbám prakticky nikdo. ČSSD z tohoto důvodu hlasy ztratila.
Může vítězství levicových stran v krajských volbách vychýlit ekonomickou a politickou situaci v Česku?
Šaradín: Politické ani ekonomické poměry se nezmění, vláda se změnám brání. Vítězství levicových stran je důsledkem nesouhlasu s reformami vlády. Volby jsou o tom jasným sdělením, ale vláda se nepohne.
Mlejnek: Myslím, že nikoliv. Krajské volby řeší krajské problémy, kraje nemají tolik pravomocí, a ty které mají, se složitě proplétají s pravomocemi měst, ministerstev a nakonec i Evropy v podobě fondů. Kraje nemají peníze ani na to, aby výrazně ovlivnily školství, zdravotnictví či dopravu. Mohou tak akorát zvyšovat své zadlužování.
Ptáčník: Vliv záleží na koaličních jednáních. Levicová vedení krajů jsou velmi pravděpodobná, ale pak propukne souboj krajské a celostátní politiky, i když tak výrazné jako v případě nemocničních poplatků to nebude. Ale krajská zastupitelstva by mohla zpochybnit legitimitu vlády a prohloubit rebelie ve vládních stranách.
Neposlouží zkušenosti, které nás během příštích čtyř let čekají, jako poučení do příštích voleb?
Šaradín: V každém případě. Pokud dojde ke krajským volbám opět v polovině funkčního termínu vládnoucí strany, vyhrají volby opět strany opoziční. V roce 2014 se projeví také stále stoupající podpora neparlamentních stran.
Mlejnek: Problém je v tom, že nejlepší by bylo, aby výsledky krajských voleb odrážely situaci v krajích, nikoliv ve vládě. Vláda není pro dění v krajích podstatná. To je špatně nastavený systém. Jakmile se krajští politici dostanou do vlády, pak mají problémy i oni. Pestřejší zabarvení krajů by bylo pro zemi užitečnější.
Ptáčník: To je otázka pro věštce. Nelze hovořit o poučení, když nevíme, z čeho se poučit.
Proč nefunguje fenomén „Rath", a to ani ve Středočeském kraji? Jsou snad problémy pravicových stran naléhavější?
Šaradín: Nejsou podstatné, ale v těchto volbách se lidé rozhodovali podle jiných kritérií. Středočeský volič šel spíše hlasovat proti vládě, kauza Rath pro něj nebyla tak podstatná ve srovnání s jeho ekonomickou situací a situací v celé republice.
Mlejnek: Fenomén „Rath" zafungoval v celostátním měřítku. Odvedl ČSSD 40 procent voličů. Veřejnost to vnímala jako celostátní kauzu.
Ptáčník: To má více důvodů. ODS měla z tohoto důvodu volby ve Středočeském kraji za vyhrané, zanedbala kampaň a čekala automatické vítězství. Kauza Rath je dvojsečná zbraň. Vytáhla na světlo korupci, ale ukázalo se, že má širší pozadí. A nakonec v obcích, kam Rath přesměroval peníze, byla volební účast vyšší a ve prospěch ČSSD. Nikoho původ peněz, které pocházely z korupce, nezajímal. Neúspěch ODS v tomto kraji je o to trpčí, že je překonala i KSČM.
Je namístě se divit rozdělení sil v krajích, když tam doposud stejně vládla ČSSD?
Šaradín: Divit se nelze, protože nástup levice proti reformám vlády je značný. Premiér Petr Nečas zaostává za bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, který dokázal i přes potíže přivést stranu k lepším výsledkům.
Mlejnek: Předchozí volby byly oranžové, po letošních se zabarví ve prospěch KSČM. Pro řadu voličů ČSSD je to změna k horšímu.
Ptáčník: myslím si, že se není čemu divit. Ukazovaly to už předvolební průzkumy a výsledky voleb to z 80 procent jen potvrdily.
Odkud se bere síla KSČM?
Šaradín: Je to zejména nespokojenost s ekonomickými problémy, protest proti všem dosud vládnoucím stranám. Komunisté byli také alternativou ČSSD. Zkrátka komunisté si zatím ještě nestačili „ušpinit" ruce jako vládní strana.
Mlejnek: KSČM má stabilní a disciplinované voliče. Navíc strana v krajských volbách sehrála roli strany protestní a odvedla voliče ČSSD. Měla jich o 25 procent více než před čtyřmi lety. Komunisté totiž ještě nebyli u centrální moci, i kdy v krajích se na ní podíleli. Pro řadu voličů ČSSD byla KSČM plánem „B". Ale žádný důvod k hysterii tu nevidím.
Ptáčník: Ve hře jsou tři faktory. Nízká volební účast, na níž komunisté vydělali, celková nálada ve společnosti a také kandidáti, kteří byli přijatelní i pro mladší voliče.
